Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
4. neděle velikonoční /Jan 10,27-30/

U nás už málo kdy uvidíme ovečky, natož ještě pastýře. V době Ježíše Krista to bylo velice časté. Pastýř měl na starost celé stádo a měl mu zajistit nejen dobrou pastvu, ale i ochranu. Na druhou stranu ovečky si zvykaly na pastýře a byly poslušné jeho hlasu. Cítili u něj klid, pohodu i bezpečí.

Stejně i Ježíš nás - své ovečky zná. Zná nás od stvoření světa, na křtu nás přijal za vlastní a chce nám dát to nejlepší: ne jen "stravu", ale i bezpečí a především záruku života věčného. Tato slova nám znovu připomínají lásku Ježíše Krista, kterou nám dokázal na kříži. Nechceme na to zapomenout a při pohledu na kříž nejen doma, ale i v přírodě můžeme říci: "Pane, díky že se o mne staráš jako ten nejlepší pastýř. Dej mi sílu, abych tě vždy poslouchal".

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.