Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
4. neděle velikonoční /Jan 10,27-30/

U nás už málo kdy uvidíme ovečky, natož ještě pastýře. V době Ježíše Krista to bylo velice časté. Pastýř měl na starost celé stádo a měl mu zajistit nejen dobrou pastvu, ale i ochranu. Na druhou stranu ovečky si zvykaly na pastýře a byly poslušné jeho hlasu. Cítili u něj klid, pohodu i bezpečí.

Stejně i Ježíš nás - své ovečky zná. Zná nás od stvoření světa, na křtu nás přijal za vlastní a chce nám dát to nejlepší: ne jen "stravu", ale i bezpečí a především záruku života věčného. Tato slova nám znovu připomínají lásku Ježíše Krista, kterou nám dokázal na kříži. Nechceme na to zapomenout a při pohledu na kříž nejen doma, ale i v přírodě můžeme říci: "Pane, díky že se o mne staráš jako ten nejlepší pastýř. Dej mi sílu, abych tě vždy poslouchal".

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

11. 10. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 5,1-7; Žalm Žl 80, 9+12.13-14.15-16.19-20; Flp 4,6-9
Mt 21,33-43

Výstraha, obsažená v tomto evangelním úryvku, je skutečně vážná. Stát se před Bohem zbytečným, tím, kdo zcela selhal ve svém úkolu, je už samo o sobě velkým odsouzením. To ale není jediné poselství těchto závažných slov. Ukazují totiž, že Bůh si nenechá své dílo zničit lidskou nechápavostí a nespolehlivostí. Jestliže jedna skupina lidí nenaplní důležitý Boží úkol, Bůh si vyhledá jiné. Ale svůj dobrý plán ve prospěch lidstva neodvolá a nenechá ho padnout. Boží vynalézavost v uskutečňování dobra je obdivuhodná. Je to velká útěcha tváří v tvář lidským selháváním, která se neděla jen v době Ježíšově, ale která provázejí celé dějiny křesťanství.