Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
4. neděle velikonoční /Jan 10,27-30/

U nás už málo kdy uvidíme ovečky, natož ještě pastýře. V době Ježíše Krista to bylo velice časté. Pastýř měl na starost celé stádo a měl mu zajistit nejen dobrou pastvu, ale i ochranu. Na druhou stranu ovečky si zvykaly na pastýře a byly poslušné jeho hlasu. Cítili u něj klid, pohodu i bezpečí.

Stejně i Ježíš nás - své ovečky zná. Zná nás od stvoření světa, na křtu nás přijal za vlastní a chce nám dát to nejlepší: ne jen "stravu", ale i bezpečí a především záruku života věčného. Tato slova nám znovu připomínají lásku Ježíše Krista, kterou nám dokázal na kříži. Nechceme na to zapomenout a při pohledu na kříž nejen doma, ale i v přírodě můžeme říci: "Pane, díky že se o mne staráš jako ten nejlepší pastýř. Dej mi sílu, abych tě vždy poslouchal".

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.