Vyskočilová Ludmila | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus B)
6. neděle velikonoční B / námět pro dětské kázání

6. neděle velikonoční B

Děti budou pozvány k oltáři, menší ať rodiče neposílají samotné, ať přijdou s nimi.

„Všimli jste si, co říkal Ježíš učedníkům úplně na konci evangelia? (To je to čtení, které čtu já.) ´Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.´ No jo, ale jak se to dělá? Jak mám milovat jako Ježíš třeba tuhle holku, tohoto kluka? Vždyť je třeba ani neznám! To je ono, když někoho neznám, jak ho mám mít rád? Přece tak, že ho nejdřív poznám! Dnes nebylo žádné překvapení, které bych vám ukázal, protože překvapení přijde teď. Otočte se k tomu, který stojí vedle vás: vy, kteří už chodíte do školy a umíte si podávat při pozdravu ruku, si podejte ruku, a vy, kteří jste menší, pohlaďte souseda po rameni a řekněte mu, jak se jmenujete a zapamatujte si jeho jméno. Totéž udělejte i se sousedem z druhé strany. Teď už se znáte víc, poznali jste nové kamarády a mít rád kamaráda už není nic tak těžkého.“

Autor: Vyskočilová Ludmila

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.