Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
8. neděle v mezidobí /Stůl slova - Aleš Opatrný

8. neděle během roku

Rozbor textu

1. čtení
Iz 49,14-15
Je to jedno z nejútěšnějších starozákonních míst. Obraz manželství jako zobrazení věrné lásky k (nevěrnému) lidu se vyskytuje ve Starém zákoně vícekrát. Zde jde Boží slovo ještě dál, když ujišťuje o věrnosti Hospodina vůči nevěrnému lidu obrazem matky a dítěte. Mateřská láska je zde samozřejmě viděna jako prototyp lásky nejen věrné a spolehlivé, ale také nezasloužené a nezasloužitelné.


2. čtení
1 Kor 4,1-5
Prvé 4 kapitoly 1 Kor jsou inspirovány snahou zajistit jednotu církve navzdory všem odstředivým silám.

V 1 - apoštolové a jejich pomocníci nejsou pány církevní obce. Mají předávat dál to, co sami obdrželi: Boží pravdu a Boží lásku. Slovem "tajemství" se tu rozumí spásný čin Boží v Ježíši Kristu (ne jako v pozdější teologii svátosti, kterým se také říkalo mystéria - tajemství).

V 2-3 - apoštol je zodpovědný v prvé řadě Bohu. V jeho službě stojí, když slouží obci.

V 4 - proto i Bohu patří soud nad Pavlem.

V 5 - člověk o člověku (ba ani o sobě samém) nezná nikdy všechno - proto nemůže dost dobře soudit. Bůh ale ano! Proto nezbývá než čekat na konečný soud Boží v Ježíši, v jeho druhém příchodu na konci časů.

K úvaze

Z textu vyplynou různé myšlenky o povaze "úřadu" v církvi, čili o úkolu
představených:

- jejich funkce má výrazně charakter služby, ale ne jakékoliv, není to "koncert na přání" - jsou správci "Božích tajemství" - tím je jejich služba určována.

- služba je sice obrácena k obci, v její prospěch, ale je vždy v prvé řadě službou Bohu. Ne "Bohu proti lidem", ale Bohu "směrem k lidem". Z toho plyne, že představený je především Bohu zodpovědný, nemůže být tedy obcí libovolně manipulován.

Všechno konání v církvi stojí v posledku na vzkříšeném a povýšeném Pánu, jehož příchod je očekáván. Proto nemůže být odtrženo v ničem od víry. Musí jí být neseno - u představených i u ostatních.



Evangelium
Mt 6,24-34
Poselství tohoto úryvku je dvojí: zejména bohatým je řečeno, že nelze sloužit dvěma pánům, že tedy potřebují osvobození od svého bohatství podobně, jako bohatý mladík. Všem je pak určeno poselství o bezstarostnosti, které není laciným řešením života, která ale osvobozuje pro to
nejpodstatnější: pro hledání Božího království a přilnutí k němu. Evangelium tedy nenabízí bezstarostný život jako takový, ale osvobození k plnému životu.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Zdá se, že dnes v mnoha farnostech vystupuje osoba kněze víc do popředí, než by bylo žádoucí. A to ne snad proto, že by se kněz sám do popředí tolik stavěl. Je tam spíš "vystrkován". V prostředí, které není křesťanské, je docela pochopitelně hledána v osobě kněze opora - a někdy i bohužel idol.
Jakoby "zbraň proti nevěřícím" a taky zbraň proti vlastním pocitům méněcennosti ve společnosti. Kněz - reprezentant, kněz - opora, kněz "který umí" - to je zboží, které je dnes mnohdy žádáno. A podle toho je kněz také posuzován, podle toho je mu často (i nevědomky) vnucována podoba, které by měl nabýt...

Pavel však vidí sebe samého jako Kristova služebníka a správce Božích tajemství. S důrazem spíš na "Boží tajemství", než na slovo "správce". Kněz opatruje poklad Kristův - cestu spásy. A má jej jistě opatrovat ne jako ten, co hřivnu zakopal. Proč o tom uvažovat? Ne proto, abychom skončili u obdivu nad knězem, cože on to všechno spravuje! Ale proto, aby si každý uvědomil, oč v posledku jde - že jde o spásu, Kristem nabízenou, ne o kněze. Cestu ke spáse, skutečnost spásy samu, může člověk nacházet "skrze kněze", ale také třeba mimo něj! Ale hlavně - jde o Krista, o spásu, o Boha a cestu k němu, ne o kněze a o to, jak odpovídá naší představě. Tím ovšem není z kněze žádná zodpovědnost sňata. Má ji a má ji dost velikou. Tuto zodpovědnost z něj nakonec sejme jedině a pouze Bůh svou vědoucí láskou, která přináší ocenění i odpuštění. Nezáleží na tom, jak je kněz "úspěšný", jak splňuje představy věřících. Záleží na tom, jak obstojí před Bohem, jedině před ním. To si musí sám připomínat. To by mu měli mnozí připomínat.

A každý, kdo se setkává s knězem, s působením církve, kdo se zúčastňuje bohoslužeb, by se měl sám sebe ptát: co vlastně hledám - oč mi jde?
Nedojde-li k odpovědi, že hledá Krista, spásu, Otce, má velmi naléhavý důvod k zamyšlení.