Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus A)
Křest Páně - námět na dětské kázání

Téma: poslušnost

Rekvizita: jakákoliv úplná stavba z Lega, čím složitější, tím lepší

Promluva: Na úvod budou děti přivítány dvěma rozdílnými otázkami: "Poslouchají rádi rodiče?" a "Stavějí rádi z Lega?" Je velká pravděpodobnost odpovědi "ne" a "ano".

Při druhé otázce přijde ke slovu rekvizita a děti mohou stavbu, ve které nic nechybí i chvíli obdivovat. "Co když ale stavím a zjistím, že mi chybí jeden malý, ale důležitý díl? Nemohu ho najít, asi jsem ho ztratil..." Jestliže se už někdo z dětí potkal s takovou situací (bývá častá), ví, jak taková drobnost zkazí celou hru.

Poslouchat toho, kdo to se mnou myslí dobře (rodiče, Boha) je sice někdy nepříjemné, ale představte si, že pokaždé, když poslechnete, je to jako byste uložili na bezpečné místo do krabice velmi důležitý díl Lega. Když neposlouchám a dělám si co chci, jsem jako malé hloupé miminko, které ztrácí a zahazuje důležité díly, protože zrovna neví, co s nimi.

Témata: kázání, homilie Křest Páně liturgický rok

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!