Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
Nejsvětější Trojice / Stůl slova - Aleš Opatrný

Znalost Trojice není uspokojením naší zvědavosti vůči Bohu, ale je vyzváním k účasti na vnitřním tajemství Božím. Účastí na životě Božím roste naše poznání Trojjediného Boha.

Nejsvětější Trojice

Rozbor textu

1. čtení
Ex 34,4b-6.8-9
Nejde zde ani tak o výstup na horu Sinaj, jako o charakteristiku Hospodina. Je milosrdný, milostivý, shovívavý. V dějinách spásy to mnohokrát a mnoha způsoby ukázal. V našem osobním životě jistě také.


2. čtení
2 Kor 13,11-13
V závěru druhého listu Korinťanům jmenuje Pavel tři osoby Trojice. Nedefinuje je, ale takřka mimochodem naznačuje, že jde stále o Boha, a to o jednoho, i když mluví o Bohu, o Ježíši Kristu i o svatém Duchu. Definice Nejsvětější Trojice jsou pobiblickým teologickým dílem. Ale vědomí o existenci osob Trojice a jejich vzájemném vztahu je ovšem v Novém zákoně přítomno.


Evangelium
Jan 3,16-18
Zde vyjádřený vztah Boha ke světu vypovídá mnohé o Bohu samém. Bůh, který nenávidí hřích, miluje (hříšný) svět. Nikoliv kvůli hříchu, ale kvůli lidem. Tento vztah je vyjádřen činem - posláním Syna. Syn - Ježíš tak způsobem své existence vypovídá o tom, jaký je Bůh ke světu a k člověku. Tato výpověď vyzývá k víře, která se stává sama soudem - vyjadřuje lidské přijetí nebo nepřijetí Boží záchrany.


K úvaze
Je dobré přijmout pedagogiku Písma, pokud jde o Nejsvětější Trojici. Nikde ji nedefinuje, nikde ji nevysvětluje a přece s ní stále počítá. Jinak řečeno: ukazuje osoby Trojice a jejich vztahy. A z toho všeho je stále patrné, že tito tři jsou jedno.


Myšlenky k promluvě
Nelze dost dobře najít biblický text, který by nás sám o sobě a úplně přiváděl k tajemství Trojice. Je to vidět i na výběru textů pro dnešní svátek. Všechny mluví o tajemství Boha, ale žádný z nich tajemství Trojice v nějakém souhrnu neprezentuje. Protože toto tajemství Božího bytí vystupuje z Písma jako celku.

Jak přistoupit k dnešnímu svátku? Boha přece oslavujeme každou neděli, vlastně denně a to Boha trojjediného (jiný není). Co je tedy vlastně náplní svátku Nejsvětější Trojice jakožto svátku? Předběžně se dá říci, že je to radost z Boha a radost z našeho poznání Boha, radost nad tím, že tajemství Božího bytí je nám alespoň v nějaké míře odhaleno.

Křesťanství není ani deismem, ani teismem - je vírou v Boha, který s lidstvem jednal a který je znám jako Otec, Syn, Duch svatý. Tedy každá skutečně křesťanská oslava Boha musí být oslavou Trojice. Pokud jde ale o pojem Trojice, potom si musíme uvědomit, že ani v Novém zákoně, tím méně ve Starém zákoně, nečteme něco jako definici "jednoho Boha ve třech osobách". V Písmu čteme o Bohu stvořiteli, o Bohu - partneru starozákonního lidu smlouvy, o Bohu - zachránci a dál o Ježíšovi; o Ježíšovi, který zjevuje Boha jako svého Otce a o vztazích Otce a Syna (Ježíše). A dál čteme o zaslíbení Ducha a o mocném působení Ducha v rodící se i žijící církvi. A zase z textů rozpoznáváme, že tento Duch vychází z Otce i ze Syna. Tak tedy bylo poznáváno tajemství Trojice - ze zkušenosti s Božím působením, s Božím sebezjevením se ve světě. A tyto zkušenosti se velmi záhy odrazily v modlitební praxi, která formulovala své prosby skrze Syna v Duchu k Otci. Diskuze s bludy vedla potom k vybudování výkladové a pojmové konstrukce, která se snaží toto tajemství vymezit a popsat tak, aby bylo možno co nejlépe oddělit pravdu od bludu. Tak se dostáváme k pojmům osoba, přirozenost, ke vztahům uvnitř Trojice atd. a tím se také dostáváme do oblastí laikovi nesrozumitelných.

Jak se vlastně většina křesťanů s pravdou o Trojici seznámila? Dá se říci, že "od konce": naučili se závěrečnou, výslednou formulaci: "Je jeden Bůh ve třech osobách - Otec, Syn, Duch svatý", ale nepoznali ve vlastním životě Otce, Syna, Ducha, nenaučili se s nimi žít, vnímat jaksi sami vnitřní život Boží. A tak sice mnoho křesťanů zná dogma o Trojici, ale prakticky žijí na úrovni židů, znajíce jen Boha - Hospodina a jako křesťané navíc Ježíše, kterého chápou jako Boha, dočasně proměněného v člověka.

Jestliže tedy chceme někoho přivádět k chápání tajemství Trojice, potom to lze dělat dvojím způsobem:
"lidským" - když totiž vyhlásíme a naučíme tezi o Trojjediném Bohu a tu se potom snažíme pomocí více či méně zdařilých příkladů osvětlit. Člověk odejde poučen, ale velmi často vnitřně nezasažen, nevtažen do tajemství Božího.

"Božím" - když postupujeme podobně jako Bůh v dějinách spásy: učíme poznávat Otce, učíme poznávat Syna, učíme žít z Ducha a z této křesťanské praxe, vedené v duchu církve (celá liturgie, texty modliteb misálu jsou orientovány jasně a přesně trinitárně), vyrůstá pochopení jednoty osob Trojice. Člověk tak alespoň částečně vrůstá do tajemství vnitřního života Božího, které sdílí. Tento druhý postup může ovšem volit jen ten učitel, který sám Otce, Syna i Ducha rozeznává, má k nim ve svém praktickém životě osobní a diferencované vztahy.

Znalost Trojice není uspokojením naší zvědavosti vůči Bohu, ale je vyzváním k účasti na vnitřním tajemství Božím. Účastí na životě Božím roste naše poznání Trojjediného Boha. Dnešní svátek by mohl být výrazem radosti nad tímto poznáním.