Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Velký pátek / komentář biblických textů Stůl slova / Aleš Opatrný

Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná.

Velký pátek

Rozbor textu

1. čtení
Iz 52,13-53,12
Popis trpícího služebníka Hospodinova zahrnuje mnohé, ne-li všechno, co tvoří trápení lidí na zemi. Kromě toho je služebník líčen jako naeúspěšný, totiž opuštěný od lidí, pohrdaný. A přece je tu velké slovo útěchy. Netýká se jen osudu služebníka, ale i osudu mnohých, když je totiž v závěru V 10 řečeno, že služebník vykoná vůli Hospodina (ne svou), že se Hospodinův plán (ne služebníkův) zdaří. Tuto svrchovanou a ničím nezrušitelnou Boží vůli je třeba vidět jak v konkrétních osudech lidí dneška, tak v celém velikonočním dramatu, které slavíme.


2. čtení
Žid 4,14-16; 5,7-9
Jak v Izralei, tak v jiných kulturách vyvolává slovo "velekněz" představu někoho vyvýšeného, povzneseného nad úroveň obyčejných lidí i věcí, někoho, kdo žije na zemi v božských dimenzích. Slovo listu Židům na jedné straně ukazuje Ježíše jako velekněze, povýšeného nad všechny ostatní nositele tohoto jména (4,14 - Ježíš, Boží Syn), ale současně jako toho, kdo je podroben zkouškám a trápením jako my. Je to tedy obraz drsný a plný naděje dohromady.

A jeho závěr mluví o neoddiskutovatelném významu tohoto postoje pro nás - je příčinou věčné spásy, ne jen časově ohraničené pomoci.


Evangelium
Jan 18,1-19,42
Janovo evangelium klade opakovaně otázku: Kdo je Ježíš Kristus? Kněží (Jan 19), Samaritáni (Jan 4,11.29), zástup (Jan 6,2.26) si kladou otázku podobnou a nalézejí různé odpovědi. Ježíš sebe samého nevysvětluje, ale svými slovy a zejména životním činem představuje. Jeho odpoveď: "Já jsem to" (Jan 18,5) je nikoliv náhodou obdobou slov, která slyšel Mojžíš u hořícího keře (Ex 3,14). Tomu odpovídá i reakce okolostojících: padli na zem, vzdávají poctu božství (Jan 18,6). A právě o tomto Ježíši s božskými atributy evangelium svědčí, že byl ukřižován. Necharakterizuje tak jen postoj velekněží a zákoníků, nepopisuje tak jen událost v Jeruzalémě, ale ukazuje jaký je Bůh, který ve svém Synu je ochoten jít až tak daleko.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná. Ostatně neuvěřitelně lehkovážné přijetí některých mesiánských poseltví sekt, která postrádají základní znaky důvěryhodnosti, je toho dokladem. Ale dnes jako tenkrát se děje něco podobného: lidé sahají po tom, co se sami vymyslí a nevnímají to, co jim Bůh nabízí. Mesiáše ano - ale podle vlastních představ. Tehdy - spíš vítěze nad Římany. Dnes - spíš pohádkového vítěze nad vším nepříjemným. Mesiáš na kříži pro mnohé nebyl a ani dnes není atraktivní. Dokonce se zdá, že čím je společnost více prodchnuta racionalitou, tím iracionálnější cesty záchrany jsou v kurzu. Jen netrpět, jen o nic nepřijít, to je dnes přání davu. Proto není divu, že Ježíš byl a je chápán a přijímán spíš menšinou, než většinou. Ale tato menšina je nositelem naděje. Naděje, která vydrží i smrt na kříži a nezhroutí se před ní - dojde až ke svému naplnění ve vzkříšení.

 

 

Se svolením převzato z knihy Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství


Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.

Zdroj: Nedělní liturgie

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)
(8. 11. 2025) Alžběta z Dijonu: Karmelitka, která pomýšlela na sebevraždu...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)
(8. 11. 2025) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens…

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)

Proč slavíme Posvěcení lateránské baziliky? (9.11.)
(6. 11. 2025) Na první pohled to může působit zvláštně – proč celá církev slaví výročí posvěcení nějakého kostela v…

Přímluvy na Posvěcení lateránské baziliky 9.11. 2025

(6. 11. 2025) Sestry a bratři, Bůh si z nás staví svůj živý chrám. Obraťme se tedy k němu, který přebývá uprostřed nás a…

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti
(6. 11. 2025) Svatá Anežka se narodila ve 13. století jako královská dcera, její otec byl král Přemysl Otakar I. Anežka ale netoužila…

Marii nelze označovat jako Spoluvykupitelku

Marii nelze označovat jako Spoluvykupitelku
(5. 11. 2025) Vatikánský dokument „Mater populi fidelis“ ze 4. Listopadu 2025 vyhlásil, že „je vždy nevhodné…

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´
(4. 11. 2025) "Je nutné mluvit o smrti ... ne proto, abychom měli strach, ale abychom od něho byli osvobozeni." (Raniero…