Velikonoční doba (cyklus B)
Zmrtvýchvstání Páně B / Petr Šabaka

Slova s modlitbou se proplétají

Promluva na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – v den slavnosti

A my hledíme do očí Beránkovi, kterého jsme před dvěma dny obětovali. Zmatek se v nás může střídat s bázní, ohromení s radostí. Neboť tohoto beránka jsme měli přeci rádi a cítili jsme bolest nad jeho smrtí.

„Já jsem cesta, pravda a život. Já jsem dveře. Já jsem vzkříšení. Já jsem tvůj Pán. Já jsem pastýř, beránek obětovaný…“ A my, když tato slova podniknou onu nejdelší cestu z uší do hlavy a z hlavy do srdce, propukneme v radost.

Vyprávěj, Kriste, vyprávěj, co jsi musel prožít, abys tu dnes byl se mnou, abych ti mohl hledět do očí a ty zase mně.

Ježíš ať už zpodobněn jako beránek nebo jako člověk, svírá v ruce korouhev. „Jeho prapor nade mnou je láska,“ (Pís 2,4) čteme v Písni písní, biblickému chvalozpěvu na lásku. Není mým záměrem na tomto místě příliš řečnit, slova se mi proměňují ve vyznání: „Věřím v jednoho Boha Otce, Syna vítěze nad smrtí, v Ducha průvodce uvnitř společenství bratří a sester až do konce světa, či lépe řečeno jeho naplnění.“ Rovněž se raději modlím: „Zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení.“ Neboť když skryješ znovu svou tvář, „zděsíme se“ (Žl 30,8), budeme smutní (srov. Mk2, 20), „zhyneme“ (Žl 80,17).

Až budu po požehnání propouštět naše shromáždění, budu zpívat (neboť to nelze říct jen tak obyčejně): „Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja.“ Budu myslet na Pána Vzkříšeného, který je s námi. A vyjdeme z tohoto domu setkání chválíce Boha. Kéž se tak stane.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie