Období během roku (cyklus B)
Nejsvětější Trojice B / Petr Šabaka

Jen se ptej

Promluva na Slavnost Nejsvětější Trojice B

„Jen se ptej…“ (Dt 4,32). Ještě ve mně doznívají nelibé pocity ze slavení zpovědí na jedné pouti. Jsou prismatem, které rozkládá jinak jednolité světlo na celé spektrum témat. Jedno z nich vytanulo v mysli ve chvíli, kdy jsem se začal připravovat na promluvu Slavnosti Nejsvětější Trojice.

Při slavení mše svaté můžeme stát někde vzadu za sloupem, přihlížíme dění, snažíme se soustředit, ale myšlenky nám letí někde nad naší krajinou, opakujeme bez nějaké pozornosti nebo emoce odpovědi nebo naučené modlitby. Sem tam se nás něco dotkne, ale je to jen jiskra, která nic nezapálí. Možná kazatel, rýpe nejvíc, takže odcházíme naštvaní, dovolil si být osobní.

Kdyby se nás někdo před kostelem zeptal na jednoduchou otázku týkající se duchovního života (kterou budeme považovat za provokaci), nebudeme znát odpověď: Co je víra? Co je modlitba? Jak se modlit s užitkem? Převyprávěj mi evangelium? Jmenuj desatero, abych podle něho mohl žít? Kým je pro tebe Bůh? Kým je Duch svatý? Co je vlastně mše? K čemu je dobrý křest? Je požehnaná věc lepší než nepožehnaná?

Nežijeme náhodou vztah k Bohu (to znamená víru) nějak pasivně, jako povinnost navíc, jako mlhavou intuici? Nežijeme svůj život bez otázek? Bůh je. A tečka. Ale on je pro nás otazníkem! „Jen se ptej,“ vyzývá Mojžíš nejen lid, který má před sebou, ale i nás, kteří jsme dnes shromážděni v domě Božím.

Nemohu pochopit, jak může být věřící člověk bez otázek po Bohu. Měli bychom prahnout, žíznit po poznání. Zdroj je na prvním místě modlitba a nejvýše ze všech modliteb stojí eucharistie, za ní se řadí adorace, rozjímání, hledání v Písmu svatém. Další studánkou svěží občerstvující vody je hlas církve, který je zachován v Katechismu katolické církve, v dokumentech učitelského úřadu církve a živě v hlase papeže, biskupů a kněží. Metody hledání nejprve otázek a pak i odpovědí jsou rozjímání před Boží tváří, přemýšlení, učení se, rozhovor.

Ptejme se, hledejme, sdílejme své otazníky o hlubinách Božích. Žijeme tak na povrchu svatých tajemstvích. Bůh není uzavřen, on nás zve. Nemůže udělat víc, řada je na nás.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie Trojice (nejsvětější)

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

22. 2. 2026, 15. 2. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 15,16-21 (řec. 15-20); Žalm Žl 119,1-2.4-5.17-18.33-34; 1 Kor 2,6-10
Mt 5,17-37

Ve snaze prožít co nejlépe, naplno a s úspěchem vlastní život je člověk schopen podstoupit jakékoliv rituály, vybavit je čímkoliv. Denně jsme svědky toho, jak naši vrstevníci podlehnou v naivitě podvodům, ať jde o krásný vzhled, rychlé půjčky, okamžitý a zaručený výsledek při aplikaci toho nebo onoho přípravku. Zklamání, rozpaky a snad i vztek jsou důsledky takového podlehnutí z té příznivější kategorie. Bůh dnes říká mladému králi Šalamounovi: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“ Zní to skoro pohádkově, jako by to bylo velmi prosté, podobně jako v lákavé reklamě. Člověk si však musí uvědomit, že vzhledem k životu jde před Bohem o závažnou volbu, ve které je třeba vědět, co chci, o co mám prosit, a v okamžiku, kdy jsem volbu učinil, za ní odpovědně stát. „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít ... život nebo smrt“ (srov. Sir 15,18).