Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus C)
Narození Páně - C - Za svítání / Stůl slova - Aleš Opatrný

Narození Páně - C - Za svítání

Rozbor textu

1. čtení
Iz 62,11-12
Obnova Jeruzaléma po návratu z babylonského zajetí byla pro Izrael velkým a výmluvným symbolem. Byla jednak znamením Hospodinovy slitovnosti a věrnosti, a také znamením Hospodinovy moci. Tato obnova nebyla možná pouhou silou a schopností vyvoleného národa. Podobně, jako není možná obnova stvoření bez Mesiáše. I ten je z věrnosti Boží darován.


2. čtení
Tit 3,4 - 7
Na rozdíl od všech lidských projektů, které vždy podstatně závisí na lidské vytrvalosti a schopnosti, případně na bohatství a moci, staví Boží plány s lidmi na daru. Boží slovo znovu a znovu neúnavně ukazuje, že spása skrze Krista je suverénní dar Boží.


Evangelium
Lk 2,15 - 20
Evangelium nemluví v souvislosti s Ježíšovým narozením téměř o žádných viditelných mimořádných jevech - snad jen s vyjímkou velmi střídmé zmínky o Božím jasu a andělích. To, co bylo k vidění v Betlémě, bylo velmi obyčejné: novorozenec a jeho matka. Ale to, co bylo o dítěti řečeno - a co navazuje na Starý zákon - je cenné. Proto to Maria uchovávala v srdci.


K úvaze
"Ze svého milosrdenství nás spasil", "ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého" - to jsou slova, která je třeba podle Mariina vzoru uchovávat v srdci.

Marně bychom ale oslavovali narození Ježíše, kdybychom neprožili, nevzali za své, že jsme spaseni v koupeli znovuzrození ve křtu. A nejen to. Obnovil nás Duchem. Dal nám ho v hojnosti. Dal nám věčný život. Nelze jinak - od dítěte v jeslích je třeba projít okolo křtu v Jordánu přes horské kázání až na kříž - a nejen tam. Je třeba dojít až do Jeruzaléma o svátku Letnic. Tam začíná žít církev - Ježíšovo tělo. Tam začínáme žít věčný život i my - a Duch je jeho prvním závdavkem. Až od Letnic jsme schopni jít do Betléma a plně vidět "co se tam stalo". Je-li narození dítěte velkou věcí, pak znovunarození hříšného člověka skrze křest a vylití Ducha je zázrakem nesrovnatelně větším. Snad to všichni ze své vlastní zkušenosti známe.


Myšlenky k promluvě
Lk 2,15-20
Není žádným převratným zjištěním, že jsme zasahováni množstvím obrazů, informací, podnětů. Patří k nim ostatně i betlémská scéna, kterou v těchto dnech uvidíme asi mnohokrát na pohlednicích, obrazech nebo jako různě vytvořené Betlémy. A bohužel jsme v nebezpečí, že toto množství podnětů budeme vnímat velmi povrchně. Sice nás potěší a řekneme si, že by bez Betlémů vánoce nebyly vánocemi, ale to vůbec neznamená, že nám tyto podněty zůstanou v srdci. A že o nich budeme i v dalších týdnech rozvažovat. Ale můžeme si takovouto povrchnost dovolit? Můžeme být jiní, než Maria, která rozvažovala o tom, co o Ježíšovi slyšela od pastýřů? Vždyť my o něm slyšíme z Božího slova, tedy z Písma a slyšíme o něm z učení církve. Můžeme to jen tak nechat být? Neukládat si to v srdci a neuvažovat o tom? Nespleťme se! Uchovávat něco v srdci znamená víc, než si jen cosi pamatovat. V srdci si ukládáme to, co je důležité, co je nejcennější, s čím chceme žít. Tam opravdu také patří tajemství vánoc. Nezapomeňme na to. Dárky jsme rozbalili, překvapení z nich je minulostí, ozdobné vánoční papíry jsou už na cestě mezi odpadky. Ale tajemství Kristova narození, tajemství jeho osoby - to je to, co v nás má zůstat živé a co v nás má růst. Bez denního živení se Božím slovem a bez modlitby, která je opravdovým setkání s Bohem, v nás ovšem nic Božího neporoste. Poroste leda pocit marnosti nebo únavy. A o to jistě nestojíme.

Související texty k tématu:


Vánoce
 / Vánoce na webu pastorace.cz / Vánoce na webu vira.cz

 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 66,10-14c; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20

Ježíš nedává učedníkům seznam věcí, které si mají zabalit s sebou, když jdou na misii. Co jsou ty zásadní skutečnosti, které misionáři potřebují pro svoji práci? Nezamluvit svůj úkol (pozdravovat se s kdekým), nést pokoj a nikoli prokletí, být pokorní a nevybíraví nejen v jídle, ale i v tom, kdo nám přišel do cesty. Úkolem je přinést Boží království, nikoli poučky, úkoly či strach z Boha. A přestože byli učedníci nezkušení, přineslo jejich počínání ovoce. Možná právě toto je zásadní: Tak často se bojíme mluvit o své víře! Když se ale s pokorou a odevzdaností pustíme do díla, zjistíme, že jde o Bohem požehnanou a skvělou zkušenost, a to i přes nástrahy Zla.

Zdroj: Nedělní liturgie

Přímluvy dle aktuálního dění pro 14. neděli v mezidobí, cyklus C / 6.7.2025

(4. 7. 2025) Ježíš poslal své učedníky hlásat evangelium a zvěstovat Boží pokoj. V síle tohoto poslání se obraťme k Bohu…

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2025) svátek 5.7.

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou

(3. 7. 2025) Vydavatelství Nové mesto přináší publikaci Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou, která…

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

Svatý Prokop (svátek 4.7.)
(3. 7. 2025) (* Chotouň asi 970  + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2025) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."

Nedělní přímluvy dle aktuálního dění / Slavnost sv. Petra a Pavla, cyklus C / neděle 29. 6. 2025

(27. 6. 2025) Když byl apoštol Petr uvězněn, aby byl popraven, církevní obec se za něho naléhavě modlila k Bohu. Obraťme se…

Petr a Pavel (svátek 29.6.)

Petr a Pavel (svátek 29.6.)
(27. 6. 2025) Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým…