Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu 8. 12. / Petr Šabaka

Hospodin zjevil svou spravedlnost

Promluva na Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu

„Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost“ (Žl 98,2).

Když jsem byl osloven křesťanstvím, bylo mi patnáct let. V té době jsem začal přemýšlet nad sebou samým, nad uspořádáním světa a společnosti. Křesťanská víra se stala tmelem jinak rozsypaných kousků skutečnosti. Začal jsem poznávat Boha, a díky tomu jsem začal poznávat souvislosti. Vše najednou dostávalo smysl a důstojné místo v řádu. Moje obrácení proběhlo nekonfliktně. Bohu díky. Přesto mi v srdci zůstala naprostá nesamozřejmost vnitřní proměny člověka, který Boha nepoznal, ve věřícího.

Teologie definuje Boží spravedlnost jako „mravní vlastnost Boží vůle zaujímat vůči tvoru správný vztah, to je vztah, odpovídající podstatám obou stran. (…) Bůh ve svém stvoření a milosti činí člověka opravdovým objektem svého jednání a přitom respektuje svobodu tvora, neboť on sám ji založil. Proto může být Boží vůle vůči tvoru jak spravedlností, tak i milosrdenstvím“ (RAHNER Karl, VORGRIMLER Herbert, Teologický slovník, 1. vyd. Praha, 1996: Zvon, s. 318).

Bůh je úžasný. Dílo jeho vlastních rukou („já, ty, on, ona, ono, my, vy, všichni…“), které je na něm plně závislé, dostává svobodu rozhodnout se a jednat. A Bůh nevtíravým způsobem „mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky“ (Žid 1,1-2). Nenásilně přitahuje člověka „provazy milování“ (Oz 11,4). Zachraňuje ho především od sebe sama, od trpké a tragické osudovosti a nevratného sebezničení v opuštění. V osobě Marie z Nazareta Bůh zjevuje nám, že nás vidí a chce vidět jako čisté, jako ty, kterým dává opětovně šanci očistit se, byť se může zprvu zdát, že špína člověka je nesmazatelná. Reakce na dnešní slavnost může být dvojí: „Pane, můžeš-li mne očistit, chci být čistý.“ Anebo: „Děkuji ti, Pane, za to, že mne stále znovu očišťuješ.“

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie Hřích Maria Milosrdenství Odpuštění Spravedlnost Boží láska Boží působení Bůh

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.