Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus C)
Rodiny sv. - C / Stůl slova - Aleš Opatrný

Je nazaretská rodina příkladem pro dnešní křesťanské rodiny? Často se říkává, že ano, ale mnohdy se také zdá, že je to příklad poněkud nereálný.

1. čtení
1 Sam 1,20-22.24-28 (z doplňku lekcionáře)

Komentář
Starozákonní lidé chápali potomka vždy jako dar Boží. Toto chápání bylo někdy ještě umocněno tím, že se dítě narodilo starým rodičům nebo ženě dlouho neplodné. Tak tomu je i v případě Samuela, velké postavy izraelských dějin. A protože je narození Samuela chápáno jeho matkou jako suverénní dar Boží, odpovídá na něj tím nejlepším způsobem: daruje Samuele Hospodinu.

2. čtení
1 Jan 3,1-2.21-24 (z doplňku lekcionáře)

Komentář
Přesvědčení o Božím synovství křesťanů není v prvém listě Janově vázáno na žádnou podmínku, není o něm pochybováno. Ale toto synovství poznáváme zde na zemi jen v jeho počátečním stádiu. Má před sebou ještě cestu proměny ke zpodobnění se vzkříšeným Kristem. Nicméně ani jistota Božího synovství nedispenzuje ani od víry, ani od lásky. A je zdrojem důvěry.

Evangelium Lk 2,41-52

Komentář
Tento příběh je názorným vylíčením Ježíšova poslání: přišel kvůli záležitosti svého Otce, přišel jako pravý syn izraelského národa a podrobuje se hranicím lidského života. Jeho poslání není skrytě tajemné, ale z obyčejných souvislostí života je nepochopitelné. Jediným instrumentem k porozumění je víra.

K úvaze

Většina lidí posuzuje příběhy a zápletky svého života zejména vzhledem k sobě samým, nebo podle toho, do jaké míry jsou naplněním jejich přání a tužeb. Boží slovo vidí mnohem dál. Pro texty Písma je vždy důležité, jakým způsobem se zápletka nebo historie týká Boha, co znamená vzhledem k Bohu samotnému a vzhledem k poslání člověka, které v Bohu koření. Z tohoto zorného úhlu především je třeba číst Písmo. A z tohoto zorného úhlu by bylo třeba "číst" i příběhy našich životů i životní historie našich bližních.

Myšlenky k promluvě

Je nazaretská rodina příkladem pro dnešní křesťanské rodiny? Často se říkává, že ano, ale mnohdy se také zdá, že je to příklad poněkud nereálný. Málokdo by přece tvrdil, že jeho rodinu tvoří jen a pouze světci! A přece je zde souvislost a to velmi hluboká a významná. Protože každý člen křesťanské rodiny skrze svůj křest patří Bohu. Slovo z druhého čtení: "Už teď jsme Boží děti" o nás platí! A to i navzdory naším chybám, hříchům, nedokonalostem. Je ovšem pravdou, že naše hříchy a chyby jsou překážkami. Že náš život znehodnocují anebo zabraňují mnohému dobrému, co bychom mohli nebo chtěli vykonat. A přece by bylo dobré vidět to, že jsme Boží děti, velmi jasně a silně. Na tom se totiž dá stavět, na našich chybách nikoliv. Svatou rodinu lze popsat stručně takto: dva svatí lidé a Boží syn uprostřed. Naše křesťanské rodiny lze popsat takto: Boží děti a Boží syn uprostřed. Protože on přece řekl, že bude s námi do konce časů a také řekl, že bude tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v jeho jménu. A také řekl, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. To znamená, že chce být s námi i v naší slabosti, v tom všem, kde nejsme nijak vynikající. Jistě není třeba pochybovat o tom, že on svá slova věrně dodrží. Proto se nemusíme ohlížet jen na život Svaté rodiny kdysi, ale můžeme a máme žít křesťanskou svatost, naše přináležení Bohu, v našich rodinách už dnes.