Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Velký pátek / komentář biblických textů Stůl slova / Aleš Opatrný

Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná.

Velký pátek

Rozbor textu

1. čtení
Iz 52,13-53,12
Popis trpícího služebníka Hospodinova zahrnuje mnohé, ne-li všechno, co tvoří trápení lidí na zemi. Kromě toho je služebník líčen jako naeúspěšný, totiž opuštěný od lidí, pohrdaný. A přece je tu velké slovo útěchy. Netýká se jen osudu služebníka, ale i osudu mnohých, když je totiž v závěru V 10 řečeno, že služebník vykoná vůli Hospodina (ne svou), že se Hospodinův plán (ne služebníkův) zdaří. Tuto svrchovanou a ničím nezrušitelnou Boží vůli je třeba vidět jak v konkrétních osudech lidí dneška, tak v celém velikonočním dramatu, které slavíme.


2. čtení
Žid 4,14-16; 5,7-9
Jak v Izralei, tak v jiných kulturách vyvolává slovo "velekněz" představu někoho vyvýšeného, povzneseného nad úroveň obyčejných lidí i věcí, někoho, kdo žije na zemi v božských dimenzích. Slovo listu Židům na jedné straně ukazuje Ježíše jako velekněze, povýšeného nad všechny ostatní nositele tohoto jména (4,14 - Ježíš, Boží Syn), ale současně jako toho, kdo je podroben zkouškám a trápením jako my. Je to tedy obraz drsný a plný naděje dohromady.

A jeho závěr mluví o neoddiskutovatelném významu tohoto postoje pro nás - je příčinou věčné spásy, ne jen časově ohraničené pomoci.


Evangelium
Jan 18,1-19,42
Janovo evangelium klade opakovaně otázku: Kdo je Ježíš Kristus? Kněží (Jan 19), Samaritáni (Jan 4,11.29), zástup (Jan 6,2.26) si kladou otázku podobnou a nalézejí různé odpovědi. Ježíš sebe samého nevysvětluje, ale svými slovy a zejména životním činem představuje. Jeho odpoveď: "Já jsem to" (Jan 18,5) je nikoliv náhodou obdobou slov, která slyšel Mojžíš u hořícího keře (Ex 3,14). Tomu odpovídá i reakce okolostojících: padli na zem, vzdávají poctu božství (Jan 18,6). A právě o tomto Ježíši s božskými atributy evangelium svědčí, že byl ukřižován. Necharakterizuje tak jen postoj velekněží a zákoníků, nepopisuje tak jen událost v Jeruzalémě, ale ukazuje jaký je Bůh, který ve svém Synu je ochoten jít až tak daleko.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná. Ostatně neuvěřitelně lehkovážné přijetí některých mesiánských poseltví sekt, která postrádají základní znaky důvěryhodnosti, je toho dokladem. Ale dnes jako tenkrát se děje něco podobného: lidé sahají po tom, co se sami vymyslí a nevnímají to, co jim Bůh nabízí. Mesiáše ano - ale podle vlastních představ. Tehdy - spíš vítěze nad Římany. Dnes - spíš pohádkového vítěze nad vším nepříjemným. Mesiáš na kříži pro mnohé nebyl a ani dnes není atraktivní. Dokonce se zdá, že čím je společnost více prodchnuta racionalitou, tím iracionálnější cesty záchrany jsou v kurzu. Jen netrpět, jen o nic nepřijít, to je dnes přání davu. Proto není divu, že Ježíš byl a je chápán a přijímán spíš menšinou, než většinou. Ale tato menšina je nositelem naděje. Naděje, která vydrží i smrt na kříži a nezhroutí se před ní - dojde až ke svému naplnění ve vzkříšení.

 

 

Se svolením převzato z knihy Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství


Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 55,1-3; Žalm Žl 1458-9.15-16.17-18; Řím 8,35.37-39
Mt 14,13-21

Kdybychom viděli v nasycení zástupu jen mimořádnou šťastnou událost, která se neopakuje, bylo by to velmi málo. Ptejme se spíš, kolikrát v evangeliu Pán Ježíš ukazuje, že Bůh má dost bohatství pro všechny, jak to ukazuje dnešní příběh. A ptejme se, kolikrát hrozí, že ti, kdo jsou zlí, nemohou od Boha očekávat nic? Je zřejmé, že první odpovědi daleko převažují nad těmi druhými. Přesto můžeme vidět, že mezi části křesťanů vždy byla a je velká poptávka po obrazech trestajícího Boha. Ježíš ale ukazuje Boha štědrého, který „dává chléb dobrým i zlým“. Je tedy zřejmé, že spolu s evangelisty máme lidem představovat především Boha bohatého, štědře obdarovávajícího slitováním a nadějí. Ten, kdo ho nevidí, bude totiž pokoušen, aby nalezl bohatství života ve světě a bez Boha.

Zdroj: Nedělní liturgie

Sudetský kapucín v konfliktu s nacisty: P. Jakob LUMPE OFMCap

(2. 8. 2026) Jakob LUMPE se narodil v rove 1900 v severočeském Rumburku do rodiny tkalce Jakoba Lumpeho a jeho ženy Marie, byl…

Co je to Porciunkule? (svátek Panny Marie Andělské 2.8.)

Co je to Porciunkule?  (svátek Panny Marie Andělské 2.8.)
(1. 8. 2026) Pod nezvyklým názvem Porciunkule se skrývá svátek Panny Marie Andělské a tedy i andělů strážných slavený podle staré…

Přímluvy k nedělní bohoslužně / 18. neděle v mezidobí, cyklus A / 2. 8. 2026

(31. 7. 2026) Ježíš vyzval apoštoly, aby dali chléb hladovým zástupům, i když sami nic neměli.[1] To, co se zdá lidsky nemožné, se…

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(31. 7. 2026) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec vstoupil do…

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)
(30. 7. 2026) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v totálním nasazení v…

sv. Marta (29.7.) Práce a služba se mohou stát falešným cílem

(29. 7. 2026) Člověk se mnohdy nechá strhnout naléhavými potřebami a opomene to, co je opravdu důležité. Toto nebezpečí číhá na každém…

Odložil německou národnost a stal se Čechem - P. František Augustin SCHUBERT OSA (+ 28. července 1942, Dachau)

(28. 7. 2026) Němec, který se stal Čechem, řeholní kněz – augustinián-od sv. Tomáše v Praze na Malé Straně.