Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Velký pátek / komentář biblických textů Stůl slova / Aleš Opatrný

Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná.

Velký pátek

Rozbor textu

1. čtení
Iz 52,13-53,12
Popis trpícího služebníka Hospodinova zahrnuje mnohé, ne-li všechno, co tvoří trápení lidí na zemi. Kromě toho je služebník líčen jako naeúspěšný, totiž opuštěný od lidí, pohrdaný. A přece je tu velké slovo útěchy. Netýká se jen osudu služebníka, ale i osudu mnohých, když je totiž v závěru V 10 řečeno, že služebník vykoná vůli Hospodina (ne svou), že se Hospodinův plán (ne služebníkův) zdaří. Tuto svrchovanou a ničím nezrušitelnou Boží vůli je třeba vidět jak v konkrétních osudech lidí dneška, tak v celém velikonočním dramatu, které slavíme.


2. čtení
Žid 4,14-16; 5,7-9
Jak v Izralei, tak v jiných kulturách vyvolává slovo "velekněz" představu někoho vyvýšeného, povzneseného nad úroveň obyčejných lidí i věcí, někoho, kdo žije na zemi v božských dimenzích. Slovo listu Židům na jedné straně ukazuje Ježíše jako velekněze, povýšeného nad všechny ostatní nositele tohoto jména (4,14 - Ježíš, Boží Syn), ale současně jako toho, kdo je podroben zkouškám a trápením jako my. Je to tedy obraz drsný a plný naděje dohromady.

A jeho závěr mluví o neoddiskutovatelném významu tohoto postoje pro nás - je příčinou věčné spásy, ne jen časově ohraničené pomoci.


Evangelium
Jan 18,1-19,42
Janovo evangelium klade opakovaně otázku: Kdo je Ježíš Kristus? Kněží (Jan 19), Samaritáni (Jan 4,11.29), zástup (Jan 6,2.26) si kladou otázku podobnou a nalézejí různé odpovědi. Ježíš sebe samého nevysvětluje, ale svými slovy a zejména životním činem představuje. Jeho odpoveď: "Já jsem to" (Jan 18,5) je nikoliv náhodou obdobou slov, která slyšel Mojžíš u hořícího keře (Ex 3,14). Tomu odpovídá i reakce okolostojících: padli na zem, vzdávají poctu božství (Jan 18,6). A právě o tomto Ježíši s božskými atributy evangelium svědčí, že byl ukřižován. Necharakterizuje tak jen postoj velekněží a zákoníků, nepopisuje tak jen událost v Jeruzalémě, ale ukazuje jaký je Bůh, který ve svém Synu je ochoten jít až tak daleko.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná. Ostatně neuvěřitelně lehkovážné přijetí některých mesiánských poseltví sekt, která postrádají základní znaky důvěryhodnosti, je toho dokladem. Ale dnes jako tenkrát se děje něco podobného: lidé sahají po tom, co se sami vymyslí a nevnímají to, co jim Bůh nabízí. Mesiáše ano - ale podle vlastních představ. Tehdy - spíš vítěze nad Římany. Dnes - spíš pohádkového vítěze nad vším nepříjemným. Mesiáš na kříži pro mnohé nebyl a ani dnes není atraktivní. Dokonce se zdá, že čím je společnost více prodchnuta racionalitou, tím iracionálnější cesty záchrany jsou v kurzu. Jen netrpět, jen o nic nepřijít, to je dnes přání davu. Proto není divu, že Ježíš byl a je chápán a přijímán spíš menšinou, než většinou. Ale tato menšina je nositelem naděje. Naděje, která vydrží i smrt na kříži a nezhroutí se před ní - dojde až ke svému naplnění ve vzkříšení.

 

 

Se svolením převzato z knihy Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství


Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sof 2,3;3,12-13; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9b-10; 1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12a

Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám, a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…