Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Velký pátek / komentář biblických textů Stůl slova / Aleš Opatrný

Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná.

Velký pátek

Rozbor textu

1. čtení
Iz 52,13-53,12
Popis trpícího služebníka Hospodinova zahrnuje mnohé, ne-li všechno, co tvoří trápení lidí na zemi. Kromě toho je služebník líčen jako naeúspěšný, totiž opuštěný od lidí, pohrdaný. A přece je tu velké slovo útěchy. Netýká se jen osudu služebníka, ale i osudu mnohých, když je totiž v závěru V 10 řečeno, že služebník vykoná vůli Hospodina (ne svou), že se Hospodinův plán (ne služebníkův) zdaří. Tuto svrchovanou a ničím nezrušitelnou Boží vůli je třeba vidět jak v konkrétních osudech lidí dneška, tak v celém velikonočním dramatu, které slavíme.


2. čtení
Žid 4,14-16; 5,7-9
Jak v Izralei, tak v jiných kulturách vyvolává slovo "velekněz" představu někoho vyvýšeného, povzneseného nad úroveň obyčejných lidí i věcí, někoho, kdo žije na zemi v božských dimenzích. Slovo listu Židům na jedné straně ukazuje Ježíše jako velekněze, povýšeného nad všechny ostatní nositele tohoto jména (4,14 - Ježíš, Boží Syn), ale současně jako toho, kdo je podroben zkouškám a trápením jako my. Je to tedy obraz drsný a plný naděje dohromady.

A jeho závěr mluví o neoddiskutovatelném významu tohoto postoje pro nás - je příčinou věčné spásy, ne jen časově ohraničené pomoci.


Evangelium
Jan 18,1-19,42
Janovo evangelium klade opakovaně otázku: Kdo je Ježíš Kristus? Kněží (Jan 19), Samaritáni (Jan 4,11.29), zástup (Jan 6,2.26) si kladou otázku podobnou a nalézejí různé odpovědi. Ježíš sebe samého nevysvětluje, ale svými slovy a zejména životním činem představuje. Jeho odpoveď: "Já jsem to" (Jan 18,5) je nikoliv náhodou obdobou slov, která slyšel Mojžíš u hořícího keře (Ex 3,14). Tomu odpovídá i reakce okolostojících: padli na zem, vzdávají poctu božství (Jan 18,6). A právě o tomto Ježíši s božskými atributy evangelium svědčí, že byl ukřižován. Necharakterizuje tak jen postoj velekněží a zákoníků, nepopisuje tak jen událost v Jeruzalémě, ale ukazuje jaký je Bůh, který ve svém Synu je ochoten jít až tak daleko.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Touha Ježíšových současníků po Mesiáši byla veliká. Touha dnešních lidí po záchraně, po jistotě, po odstranění smyslu postrádajích neštěstí je stejná. Ostatně neuvěřitelně lehkovážné přijetí některých mesiánských poseltví sekt, která postrádají základní znaky důvěryhodnosti, je toho dokladem. Ale dnes jako tenkrát se děje něco podobného: lidé sahají po tom, co se sami vymyslí a nevnímají to, co jim Bůh nabízí. Mesiáše ano - ale podle vlastních představ. Tehdy - spíš vítěze nad Římany. Dnes - spíš pohádkového vítěze nad vším nepříjemným. Mesiáš na kříži pro mnohé nebyl a ani dnes není atraktivní. Dokonce se zdá, že čím je společnost více prodchnuta racionalitou, tím iracionálnější cesty záchrany jsou v kurzu. Jen netrpět, jen o nic nepřijít, to je dnes přání davu. Proto není divu, že Ježíš byl a je chápán a přijímán spíš menšinou, než většinou. Ale tato menšina je nositelem naděje. Naděje, která vydrží i smrt na kříži a nezhroutí se před ní - dojde až ke svému naplnění ve vzkříšení.

 

 

Se svolením převzato z knihy Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství