Velikonoce - triduum
Velký pátek / Petr Šabaka

Skloňme hlavu

Promluva na Velký pátek

„Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste.“

Jsem proti triumfalismu církve. Zvláště dnes při této liturgii. Tváří v tvář trpícímu Ježíši přeci nemůžeme než sklonit hlavu, činit pokání, vzbudit v sobě hluboký soucit. Sklonit hlavu před dokonalostí jeho lásky, která si zamilovala naši nedokonalost. Činit pokání, neboť to jsou naše viny, které přibíjejí na kříž jeho ruce, nohy, probodávají srdce, rozdírají hlavu ostny a záda důtkami, cit urážkami. Vzbudit v sobě soucit především s dalšími trpícími, kterých je mnoho.

Dnešní den je příležitostí pro smíření. Můžeme sledovat našeho Mistra a Pána, jak pláče a volá: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!“ (Mt 23,37). Ježíš žízní po jednotě, Láska dychtí po lásce: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem“ (Jan 13,34).

Dobře si promysleme postoj a smýšlení, s jakým budeme přistupovat pod jeho kříž. Není nás mnoho, máme čas, můžeme si proto dovolit i krátkou meditaci nebo alespoň ztišení u paty kříže. Toto zastavení se, ztišení nebo několik slov prosby nás má provázet po celý následující rok. Každý den budeme na svém těle značit znamení kříže. Každý den si můžeme vzpomenout na tyto okamžiky. Každý den můžeme obnovovat rozhodnutí hledat usmíření s druhými, budit v sobě smysl pro solidaritu a pravý soucit, milovat až do krajnosti – i nepřátele a ty, které chceme ignorovat.

A nyní se modleme, prosme, neboť nás obklopuje mnoho lidí, kteří k Bohu volat zapomněli. My to umíme. Volejme dnes i za ně.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

22. 2. 2026, 15. 2. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 15,16-21 (řec. 15-20); Žalm Žl 119,1-2.4-5.17-18.33-34; 1 Kor 2,6-10
Mt 5,17-37

Ve snaze prožít co nejlépe, naplno a s úspěchem vlastní život je člověk schopen podstoupit jakékoliv rituály, vybavit je čímkoliv. Denně jsme svědky toho, jak naši vrstevníci podlehnou v naivitě podvodům, ať jde o krásný vzhled, rychlé půjčky, okamžitý a zaručený výsledek při aplikaci toho nebo onoho přípravku. Zklamání, rozpaky a snad i vztek jsou důsledky takového podlehnutí z té příznivější kategorie. Bůh dnes říká mladému králi Šalamounovi: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“ Zní to skoro pohádkově, jako by to bylo velmi prosté, podobně jako v lákavé reklamě. Člověk si však musí uvědomit, že vzhledem k životu jde před Bohem o závažnou volbu, ve které je třeba vědět, co chci, o co mám prosit, a v okamžiku, kdy jsem volbu učinil, za ní odpovědně stát. „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít ... život nebo smrt“ (srov. Sir 15,18).