Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Zelený čtvrtek - večerní mše - Stůl slova - rozbor biblických textů / Aleš Opatrný

Zelený čtvrtek - večerní mše

Rozbor textu

1. čtení
Ex 12,1-8.11-14
Takto Židé chápali slavení: každý rok dělali totéž, tedy opakovali (a opakují) průběh paschální večeře a každý rok mohou nově prožívat, že Hospodin vysvobozuje. Nejen jejich předky tehdy, ale i je nyní. A jako křesťané, tedy příslušníci nového Izraele - vztahujeme toto osvobození právem také na sebe.


2. čtení
1 Kor 11,23-26
Toto dělá církev od Pavlovy doby stále: předává a vyučuje to, co od Pána přijala. Ať už má slavení eucharistie jakoukoliv tvářnost - víc barokní nebo víc civilní, slavnostní nebo obyčejnou, bílou, černou nebo žlutou, stále jde o to, abychom se jako Pavel drželi toho, "co jsme od Pána přijali". A Pán zřejmě předal opakování poslední večeře jako konstitutivní prvek církve: ti, kdo "setrvávají na lámání chleba" po způsobu apoštolů patři do sboru učedníků, tvoří Kristovo tajemné tělo. Neseme tedy dějinami nesmírné bohatství, které nějak nechceme ztratit a které nemůžeme vyměnit za něco jiného.


Evangelium
Jan 13,1-15
V 1 - Jan vidí důsledně Ježíšovo utrpení jako počátek vstupu k Otci. "Láska do krajnosti" spočívala v mytí nohou? To by nebylo přesné. Spočívala v tom, že Ježíš se snížil ke službě otroka, a to ne jen v tuto chvíli (srv. 2. čtení!)

V 3 - spojení toho, že Ježíš je tím, "komu dal otec všechno do rukou" a že je současně tím, kdo dělá službu otroka je fantastické. Je to klíč k porozumění Ježíšovi.

V 7 - nechápeme-li, není to tak divné. Nejsou to samozřejmé věci. A právě Petr byl člověk velmi přímočarý, který chtěl mít mnohdy až příliš brzy jasno.

V 14 - umývat nohy znamená dělat službu otroka. To také znamená být třeba bez práv (vůči těm, kterým myji nohy) To není jen tak!


K úvaze
Udělat někomu službu, třeba i namáhavou, není to nejtěžší. Ale spojit v sobě vědomí, že jsme Bohem přijati za vlastní (což je základ velké důstojnost křesťana) s ochotou, stát se třeba vůči bližnímu i bezprávným (tedy být v pozici otroka), to je silná věc. Je to podobná "nereálnost" a "nepraktičnost" pro běžný život, jakou se vykazuje Ježíšovo horské kázání. Není to ovšem snadný recept pro kohokoliv, ale je to rada pro učedníky! A přece to není všechno zas tak nemožné a neslýchané: máme-li někoho opravdu rádi, jednáme podobně. Ježíš ovšem nechce, abychom takto jednali jen vůči těm, kteří nám jsou nade všechny ostatní sympatičtí. A to je těžké.


Myšlenky k promluvě
Služba, sloužit, to jsou slova, která vypadají velmi dobře. A udělat někomu občas službu otroka, to může dokonce člověka naplnit hrdostí: hrdostí nad tím, jak se nevyvyšoval, jak se dokázal ponížit, jak dokázal překonat sám sebe. Jistě to není radost neoprávněná.

Ale služba, kterou dělá Ježíš apoštolům při poslední večeři, je symbolem, je poukazem na to, co znamená celý Ježíšův život. A poslední večeře, večeře, kdy se dává Ježíš svým učedníkům zcela a kdy se dává církvi na všechny časy a bez výhrad, je dovršením celého Ježíšova životního činu. Ježíš žil proto a žil tak, abychom mohli my žít z něho. Neprokázal nám jen jednou nebo několikrát jakousi službu či službičku: dává se nám zcela a dává se nám pořád. Znovu a znovu je nám ochoten odpouštět, znovu a znovu je nám ochoten dávat svůj život, znovu a znovu nám dává svou lásku jako zdroj našeho života. Cítíme to? Víme o tom? Je to pro nás skutečností? To nezáleží na tom, jak šťastně prožíváme svaté přijímání nebo jaké povznášející pocity máme při modlitbě. Záleží to na tom, jak plně žijeme v církvi. Jak je pro nás Ježíš skutečný jak v našich bratřích, tak v našem životě. Jak mnoho žijeme z jeho darů, které dostáváme sami nebo které dostávají naši bližní. Zkrátka - záleží na tom, jak je on přítomen v našem životě.

On s námi být chce. Chce s námi stolovat, chce s námi chodit po cestách našich všedních dní, chce být uprostřed nás vždy, když se setkáme, žil a žije pro nás. Bez výhrad, věrně trvale. Jako nikdo jiný.

 

Sesvolením převzato z knihy:
Aleš Opatrný, Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz

Čtení z dnešního dne: Sobota Sobota 24. 1. 2026, Památka sv. Františka Saleského, biskupa a učitele církve

2 Sam 1,1-4.11-12.19.23-27;

Komentář k Mk 3,20-21: Lidí zapálených pro Boží království bychom si měli víc vážit. Jsou totiž ochotní zříci se svých potřeb. Kéž je méně kritizuji…

Zdroj: Nedělní liturgie

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

Přímluvy - 3. neděle, cyklus A / 24. 1. 2026

(23. 1. 2026) Ježíš procházel zemí, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou…

Výstava: „Rozpoznat. Reagovat. Bezpečí dětí v církvi.“

Výstava: „Rozpoznat. Reagovat. Bezpečí dětí v církvi.“
(23. 1. 2026) Od 21. ledna do 8. února 2026  ve výstavních prostorách františkánského kláštera Panny Marie Sněžné (Jungmannovo…

František Saleský (svátek 24.1)

(22. 1. 2026) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

DNEŠNÍ VÝROČÍ / 21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie

(21. 1. 2026) Když se za mnou zavřely vrata věznice, tak hned povel: „Svlíct a tady pod sprchu!“ Voda byla ledová,…

Přímluvy - 2. neděle v mezidobí, cyklus A / 18. 1. 2023

(16. 1. 2026) Bůh nám touží darovat milost a pokoj. S důvěrou mu svěřme místa a situace, která potřebují jeho milost: