Krbec Jan | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus C)
Zjevení Páně C / Přímluvy

Tomu, kterému se přišli poklonit mudrci od východu (1), se i my pokorně klanějme a vzývejme ho: Pane, smiluj se.

Jako byl vyvolený národ vybízen k radosti, že je volán k přinesení spásy lidstvu, dej i nám radovat se a porozumět, že ani my tu nejsme jen kvůli sobě. (2)

Posílej ke všem národům horlivé hlasatele, ať tvoje radostná zvěst dolehne k mnohým a oni uvěří. (3)

Tvůj pokoj a štěstí kéž pronikne naše bratry a sestry z východních církví, kteří budou zítra slavit tvoje Narození. (4)

Dej, ať zemím světa vládnou lidé spravedliví a soucitní, kteří jsou pravými tvůrci pokoje. (5)

Buď vysvobozením všem, kdo se dovolávají tvé pomoci, ujmi se těch, kterých se nikdo neujímá, smiluj se nad nejnuznějšími z lidí (6), kteří se připodobnili tobě – chudému betlémskému Dítěti.

Kéž tvoje velebnost září nad naší vlastí a tvé světlo vzejde jejím obyvatelům (7), zvláště těm, kteří tě dosud neznají.

Všem, které jsi zde na zemi učinil údy svého těla a dals jim podíl na zaslíbeních evangelia (8), dej také účast na své nebeské blaženosti.

Ježíši Kriste, náš Pane a Králi, namísto zlata, kadidla a myrhy (9) klademe před tebe tyto své prosby a s nimi i sebe: jsme přece tvoji a tobě náležíme; jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

([1]) Viz Mt 2,2.11.

(2) Srov. Iz 60,1-6. Srov. POSÁD Pavel: Slovo na cestu 2013, Brno: Vydavatelství Sypták, 2012, 1. týden.

(3) Srov. Ef 3,6.

(4) Srov. RATZINGER Joseph - BENEDIKT XVI.: 365 dní s Benediktem XVI., Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009, s. 8.

(5) Srov. Ž 1-2.7.

(6) Srov. tamtéž, v. 12-13.

(7) Srov. Iz 60,1.

(8) Srov. Ef 3,6.

(9) Viz Mt 2,11. Srov. Modlitba nad dary.

Autor: Krbec Jan

Témata: Přímluvy k liturgii Tři králové Vánoce Zjevení Páně - slavnost (lidově Tři králové) 6.1.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.