Krbec Jan | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus C)
Zjevení Páně C / Přímluvy

Tomu, kterému se přišli poklonit mudrci od východu (1), se i my pokorně klanějme a vzývejme ho: Pane, smiluj se.

Jako byl vyvolený národ vybízen k radosti, že je volán k přinesení spásy lidstvu, dej i nám radovat se a porozumět, že ani my tu nejsme jen kvůli sobě. (2)

Posílej ke všem národům horlivé hlasatele, ať tvoje radostná zvěst dolehne k mnohým a oni uvěří. (3)

Tvůj pokoj a štěstí kéž pronikne naše bratry a sestry z východních církví, kteří budou zítra slavit tvoje Narození. (4)

Dej, ať zemím světa vládnou lidé spravedliví a soucitní, kteří jsou pravými tvůrci pokoje. (5)

Buď vysvobozením všem, kdo se dovolávají tvé pomoci, ujmi se těch, kterých se nikdo neujímá, smiluj se nad nejnuznějšími z lidí (6), kteří se připodobnili tobě – chudému betlémskému Dítěti.

Kéž tvoje velebnost září nad naší vlastí a tvé světlo vzejde jejím obyvatelům (7), zvláště těm, kteří tě dosud neznají.

Všem, které jsi zde na zemi učinil údy svého těla a dals jim podíl na zaslíbeních evangelia (8), dej také účast na své nebeské blaženosti.

Ježíši Kriste, náš Pane a Králi, namísto zlata, kadidla a myrhy (9) klademe před tebe tyto své prosby a s nimi i sebe: jsme přece tvoji a tobě náležíme; jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

([1]) Viz Mt 2,2.11.

(2) Srov. Iz 60,1-6. Srov. POSÁD Pavel: Slovo na cestu 2013, Brno: Vydavatelství Sypták, 2012, 1. týden.

(3) Srov. Ef 3,6.

(4) Srov. RATZINGER Joseph - BENEDIKT XVI.: 365 dní s Benediktem XVI., Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009, s. 8.

(5) Srov. Ž 1-2.7.

(6) Srov. tamtéž, v. 12-13.

(7) Srov. Iz 60,1.

(8) Srov. Ef 3,6.

(9) Viz Mt 2,11. Srov. Modlitba nad dary.

Autor: Krbec Jan

Témata: Přímluvy k liturgii Tři králové Vánoce Zjevení Páně - slavnost (lidově Tři králové) 6.1.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.