Zamyšlení pražského arcibiskupa nad nadcházejícími volbami.
Živě si pamatuji na své první svobodné volby. Stál jsem ve dlouhé frontě a měl jsem obrovskou radost, že mohu spolutvořit společnost, jejíž jsem součástí. Dnes ale kolem sebe až příliš často vidím skepsi. Chceme dokonalé kandidáty, a když zjistíme, že dělají chyby, přichází zklamání, rezignace nebo touha po „vládě tvrdé ruky“. Jenže ideální člověk neexistuje – a marné hledání mesiáše je slepá ulička. Když jako biskupové vyplňujeme dotazníky na vlastnosti kandidátů na nové biskupy, sám si někdy na konci uvědomím, že člověk podle mých představ vlastně neexistuje. Musím ten papír vyhodit a začít znovu – s větším milosrdenstvím. Stejně musíme přistupovat i k volbám. Místo podléhání prázdným slibům nebo remcání u piva se dívejme na lidi, kteří už něco poctivého vykonali pro druhé. A pokud mezi kandidáty přesto nikoho nenacházíte, možná je čas podívat se do zrcadla a zeptat se sami sebe, zda byste za čtyři roky neměli do zastupitelstva kandidovat vy.
