Nesmíme se dívat na smrt jako na provozní nehodu.

I to je dar Boží, dozrát tak, abychom byli opravdu schopni se mu svěřit, umřít do jeho náručí.

Takže cílem našeho života je smrt, která je život věčný.

Se svolením převzato z knihy: Ludvík Armbruster, Aleš Palán,
Tokijské květy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Témata: Boží láska | nebe, posmrtný život, věčnost | Smrt, umírání | Vzkříšení, život věčný

Hab 1,12-2,4;

Komentář k Mt 17,14-20: Ježíšovo vybídnutí k větší víře je návodem pro přímluvnou modlitbu: i za ty, kdo trpí rozpolceností dnešního světa.

(8. 8. 2026) Rakouský farmář Franz Jägerstätter nesouhlasil s nadvládou nacistů a ve druhé světové válce za ně odmítl bojovat. Byl…

(8. 8. 2026) Německá židovka, křesťanka, katolička a řeholnice - popravená nacisty...

(5. 8. 2026) Učedníci dostali strach, když viděli Ježíše kráčet po moři. Pán je však povzbudil, aby se nebáli.[1] S důvěrou v Pána,…

(5. 8. 2026) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

(4. 8. 2026) Pokrytectví církve dosahuje vrcholu, když ho postavíme tváří v tvář nekonečnému řetězci církevních skandálů.

(3. 8. 2026) Pořádání akcí, běžný provoz.

(3. 8. 2026) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria Vianney…