Nesmíme se dívat na smrt jako na provozní nehodu.

I to je dar Boží, dozrát tak, abychom byli opravdu schopni se mu svěřit, umřít do jeho náručí.

Takže cílem našeho života je smrt, která je život věčný.

Se svolením převzato z knihy: Ludvík Armbruster, Aleš Palán,
Tokijské květy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Témata: Boží láska | nebe, posmrtný život, věčnost | Smrt, umírání | Vzkříšení, život věčný

Kaz 1,2-11;

Komentář k Lk 9,7-9: Zvědavost, která vzhledem k Herodově postavení bránila Ježíše poznat. I dnes jsou mnozí zvědaví na předmět naší naděje.

(24. 9. 2026) Jak dnes následovat "dědice" české země?

(22. 9. 2026) Tipy a materiály pro katechezi a práci s dětmi – životopis, pracovní listy, omalovánky, videa, písně i tvoření.

(22. 9. 2026) Otec Pio z Pietrelciny (1887 - 1968) je jednou z nejvýraznějších světeckých postav 20. století. Po celých padesát let…

(21. 9. 2026) Mše svatá, zajímavé přednášky, sdílení, divadlo v příjemném prostředí pod Petřínem.

(20. 9. 2026) Ježíš spatřil muže jménem Matouš, jak sedí v celnici. Byl to celník. Patřil k lidem, o nichž si Židé mysleli jen to…

(19. 9. 2026) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam,…

(18. 9. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa nad otázkou osobní svobody