Nesmíme se dívat na smrt jako na provozní nehodu.

I to je dar Boží, dozrát tak, abychom byli opravdu schopni se mu svěřit, umřít do jeho náručí.

Takže cílem našeho života je smrt, která je život věčný.

Se svolením převzato z knihy: Ludvík Armbruster, Aleš Palán,
Tokijské květy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Témata: Boží láska | nebe, posmrtný život, věčnost | Smrt, umírání | Vzkříšení, život věčný

Př 21,1-6.10-13;

Komentář k Lk 8,19-21: Ježíš utváří svou nejbližší rodinu z těch, kdo plní Boží slovo! Kéž patřím mezi jeho příbuzné…

(22. 9. 2026) Otec Pio z Pietrelciny (1887 - 1968) je jednou z nejvýraznějších světeckých postav 20. století. Po celých padesát let…

(21. 9. 2026) Mše svatá, zajímavé přednášky, sdílení, divadlo v příjemném prostředí pod Petřínem.

(20. 9. 2026) Ježíš spatřil muže jménem Matouš, jak sedí v celnici. Byl to celník. Patřil k lidem, o nichž si Židé mysleli jen to…

(19. 9. 2026) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam,…

(18. 9. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa nad otázkou osobní svobody

(16. 9. 2026) Hospodin je blízký všem, kdo ho vzývají.[1] Volejme proto k Pánu:

(16. 9. 2026) Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry odpadli, se chtěli do…