Čtení: Izaiáš 2,1–5
List Římanům 13,11–14
Matouš 24,37–44
Ve čteních z této první neděle liturgického roku převládají dvě témata: příchod Pána a bdělá připravenost. Spíše než o dvě témata se však jedná o dva „pohyby“: Pán přichází – pojďme mu naproti; Bůh přichází k člověku, ale setká se s ním jenom ten, kdo se nachází na cestě k němu, kdo je připravený. Tyto dva pohyby jsou popsány velmi příhodně také v podobenství o deseti pannách, což je podobenství svou povahou ryze adventní: „Ženich je tady! Jděte mu naproti!“ (Mt 25,6).
Ten první pohyb náleží Bohu, poněvadž on je už i skrze svou definice „ten, který přichází“, a to nejen v tomto případě, ale vždy. Dějiny spásy, jež dnešní liturgie opět otevírá, jsou ze své podstaty dějinami Boží iniciativy vůči člověku, jsou připomínkou mnoha jeho „příchodů“ k člověku, které pokud se všechny sjednotí, utvářejí obrovský advent, jenž se rozpíná mezi stvořením a paruzií.

V dnešní době však převládá nad vzpomínkou na jeho minulé příchody myšlenka na jeho příchod budoucí. O budoucím mimořádném zásahu Božím hovoří Izaiáš v prvním čtení. Zdá se, jako by chtěl přesunout pozornost svých současníků od velkých Božích skutků učiněných v minulosti (Abrahám, vysvobození z Egypta, uzavření smlouvy) a obrátit ji kupředu. „Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem (tedy poznání a uctívání pravého Boha) na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky“ (překoná tedy všechny falešné modly). „Zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože“ (nastane tedy doba spravedlnosti a pokoje). Tímto způsobem byla představována nadcházející mesiášská doba.

Celý text zamyšlení k 1. adventní neděli Raniero Cantalamessy naleznete zde -
Kázání, exegeze


Se svolením převzato z knihy: Raniero Cantalamessy: Slovo a život, Zamyšlení nad Božím slovem pro neděle a svátky v ročním cyklu A, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Kniha je součástí publikací pro liturgický rok A.