Rodiny jsou pro církev nejen adresáty pomoci, ale také svědky naděje, od kterých se může učit – i uprostřed krizí a utrpení.  Kardinál Mario Grech vyzval k naslouchání jejich zkušenostem a k obnovení pastoračního doprovázení ve světle evangelia. Generální sekretář synodu o tom mluvil ve Vatikánu ve středu 7. 10. 2026 během setkání u příležitosti 10. výročí exhortace „Amoris laetitia“.

Evangelium jako první hlas

Během prvního dne zasedání kardinál Grech poukázal na tři hlasy, kterým by měla církev naslouchat:

  1. Evangelium,
  2. své vlastní učení a
  3. samotné rodiny.

„Evangelium není jen jedním z mnoha hlasů: je to základní hlas, kterým by se mělo inspirovat každé autentické křesťanské pastorační působení,“ zdůraznil. Setkání, které trvá od 7. do 14. října, shromažďuje hlavy katolických východních církví, předsedy biskupských konferencí, manželské páry a odborníky.

Deset let „Amoris laetitia“

Apoštolská exhortace „Amoris laetitia“ („Radost z lásky“) papeže Františka byla zveřejněna 8. dubna 2016. Vznikla po dvou biskupských synodech věnovaných rodině, které se konaly v letech 2014 a 2015, a týká se mimo jiné manželské lásky, výchovy.

Kardinál Grech vyzval ke zhodnocení toho, jak byla Františkova exhortace přijata v místních církvích: jaké přinesla ovoce, jaké potíže odhalila a které otázky zůstávají otevřené. Připustil, že její přijetí provázely i „napětí a odlišné interpretace“. V různých částech světa vznikaly odlišné pastorační odpovědi v závislosti na místních kulturách a výzvách. Podle kardinála může sdílení těchto zkušeností obohatit společnou misi církve.

Učit se od rodin

Kardinál Grech vyzval především k tomu, abychom naslouchali manželům, rodičům, dětem a starším lidem. Mnohé rodiny nazval „autentickými příklady naděje“, protože navzdory protivenstvím se každý den snaží milovat, odpouštět, starat se o sebe a začínat znovu. „Rodiny jsou subjekty mise církve a můžeme od nich hodně získat, hodně se od nich naučit,“ zdůraznil.

Jak poznamenal, věrnost a křehkost se často prolínají ve stejném rodinném příběhu. Když kardinál mluvil o problémech rodin, zmínil ekonomickou nejistotu, kulturní tlak, napětí ve vztazích a důsledky válek, které rozdělují blízké a nutí je opouštět domovy. Vyzval duchovní, aby se zamýšleli nad tím, jak účinněji podporovat rodiny, a to i v nesnázích, které prožívají ve vztazích s křesťanskými společenstvími.