Letos uplynulo 79 let od chvíle, kdy salesiáni přišli do Čech. Do konce čtyřicátých let byly hlavní náplní jejich práce chlapecké ústavy a první oratoře. Z dob komunistického režimu jsou nejznámější prázdninové pobyty mladých lidí zvané „chaloupky“. Co charakterizuje salesiány a jejich práci v Čechách dnes? Jak reagují na změny doby a kde vidí své hlavní pole působnosti v současné „mediální“ společnosti? Čím je právě teď aktuální poselství Dona Boska? (L.B.)
Jako všechna ostatní řeholní společenství jsme i my po „sametu“ hledali sami sebe. Ovšemže někteří salesiáni měli tendenci vrátit se tam, kde jsme skončili zhruba v roce 1948, další v roce 1968 a jiní zase chtěli pokračovat v tom, co jsme dělali v polovině osmdesátých let.
NĚKOLIK RŮZNÝCH LINIÍ
Mezitím se ale „chaloupky“ pomalu rozpouštěly v záplavě mnoha jiných nabídek ze strany skautů a dalších mládežnických organizací. Do prvorepublikového stylu internátních škol jsme se už znovu nepustili, a tak jsme se začali soustředit především na střediska mládeže, farní pastoraci a práci s volontéry. Máme také vyšší odbornou školu Jabok a naši profesoři se angažují na všech teologických fakultách v ČR. Kromě toho jsme se s velkou energií pustili do mediální oblasti, což dokládá široká produkce nakladatelství Portál a ostravské i brněnské televizní studio. Nesmím zapomenout ani na naši dnes už víc než desetiletou misii v Bulharsku.
DON BOSCO BYL AKTUÁLNÍ
Don Bosco pro nás přitom zůstává nedostižným vzorem člověka, který dovedl rychle a účinně reagovat na nejaktuálnější potřeby mladých lidí. V porovnání s ním jsme v obtížné situaci, protože nám chybí „materiál“, a to z obou stran. Na jedné straně je totiž obtížné v nenáboženské společnosti získávat dostatek duchovních povolání k tomu, abychom mohli pořádně rozvinout všechny aktivity, které jsme iniciovali. I my, kteří jsme ještě před nedávnem byli mladí, dnes vidíme, že nám klepe na dveře biblická otázka: „Kdo nám půjde?“
VĚŘÍCÍ NEBO NEVĚŘÍCÍ?
Na druhé straně si také nejsme tak docela jisti svou cílovou skupinou: kdo je vlastně dnes ta chudá a opuštěná mládež? Máme se spíše starat o ty, kteří chodí do kostela a jsou „našinci“, anebo pracovat především s nevěřícími? Tu katolickou mládež - která je pod tlakem vnějšího světa stále ohroženější a z níž se velmi často během dospívání stává mládež bezvěrecká - máme nechat, aby se o ni starali jiní? Protože je nám jasné, že v případě výchovy mládeže se právě dnes rozhoduje o tom, co bude zítra, snažíme se angažovat na obou stranách.
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Katolický týdeník 05/2006
NĚKOLIK RŮZNÝCH LINIÍ
Mezitím se ale „chaloupky“ pomalu rozpouštěly v záplavě mnoha jiných nabídek ze strany skautů a dalších mládežnických organizací. Do prvorepublikového stylu internátních škol jsme se už znovu nepustili, a tak jsme se začali soustředit především na střediska mládeže, farní pastoraci a práci s volontéry. Máme také vyšší odbornou školu Jabok a naši profesoři se angažují na všech teologických fakultách v ČR. Kromě toho jsme se s velkou energií pustili do mediální oblasti, což dokládá široká produkce nakladatelství Portál a ostravské i brněnské televizní studio. Nesmím zapomenout ani na naši dnes už víc než desetiletou misii v Bulharsku.
DON BOSCO BYL AKTUÁLNÍ
Don Bosco pro nás přitom zůstává nedostižným vzorem člověka, který dovedl rychle a účinně reagovat na nejaktuálnější potřeby mladých lidí. V porovnání s ním jsme v obtížné situaci, protože nám chybí „materiál“, a to z obou stran. Na jedné straně je totiž obtížné v nenáboženské společnosti získávat dostatek duchovních povolání k tomu, abychom mohli pořádně rozvinout všechny aktivity, které jsme iniciovali. I my, kteří jsme ještě před nedávnem byli mladí, dnes vidíme, že nám klepe na dveře biblická otázka: „Kdo nám půjde?“
VĚŘÍCÍ NEBO NEVĚŘÍCÍ?
Na druhé straně si také nejsme tak docela jisti svou cílovou skupinou: kdo je vlastně dnes ta chudá a opuštěná mládež? Máme se spíše starat o ty, kteří chodí do kostela a jsou „našinci“, anebo pracovat především s nevěřícími? Tu katolickou mládež - která je pod tlakem vnějšího světa stále ohroženější a z níž se velmi často během dospívání stává mládež bezvěrecká - máme nechat, aby se o ni starali jiní? Protože je nám jasné, že v případě výchovy mládeže se právě dnes rozhoduje o tom, co bude zítra, snažíme se angažovat na obou stranách.
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Katolický týdeník 05/2006
