3. 10. 2018 , (Foto: ima)

Marii jsem ze svého života důkladně vymýtila

Maria, Roma, Řím / -ima-

Před svou konverzí jsem někdy bojovala proti mariánskému kultu, ale spíše jsem ji ignorovala. Až když jsem se přestěhovala z Anglie na Sardinii a do Itálie, opět jsem se s ní dostávala do kontaktu. Na Sardinii byla Maria většinou znázorňována v podobě boubelaté sošky s blonďatou vlnitou parukou. V Římě byla všude: v nikách, na okenních parapetech, podél cest. Ale já si myslela, že jsem ji ze svého života už důkladně vymýtila. Avšak otisk Marie je v našich životech hluboký, tak hluboký jako otisk samotného Krista. Když jsem se stala matkou, myšlenky na Marii mi byly paradoxně velmi vzdálené.

Vrátila se ke mně až před mou konverzí. Bylo to v zimě. Moje malá dcera dostala zánět průdušek. Vzali jsme ji na pohotovost, a když jsme čekali na výsledky krevních testů, ležela mi na klíně v hlubokém spánku, bílá a těžká. Měla teprve tři, ale byla tak velká, že jsem ji napůl zemdlelou jen těžko udržela v náručí. V duchu se mi vybavila Michelangelova Pieta, tak jak jsem ji viděla v basilice svatého Petra ve Vatikánu. Póza, ve které jsem seděla, celý ten výjev odkazoval napříč miliony matek až zpátky k Marii. Pochopila jsem její velikost – že dokázala přijmout tolik bolesti. Její bezmocná síla.

Hail Mary, full of Grace, the Lord is with thee.
Ave Maria, piena di grazia, il Signore è con te.
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou.

Bylo jaro a já jsem se na kopci nad městem učila modlit růženec. Neuvěřitelná rozmanitost barev mě opět ohromila: vířící moře, které jakoby se snažilo získat po dlouhé zimě z hloubek zpět svou modř, žlutá pole, růžové a červené růže. Vzduch voněl kokosem a divokým česnekem. A já jsem pomalu zjišťovala, že Maria celá léta mého života stála po mém boku. Ve všem krásném i těžkém.

Nebyla jsem schopna pochopit Marii a nemohla jsem o ní psát verše bez vlastní víry a určitého druhu porozumění její radikální víře a odvaze, která se nepochopitelně snoubila s poslušností. Vidím teď především její odvahu, víc než cokoliv jiného, její sílu a pevnost vstoupit do temnoty, do neviditelné náruče Boží. Tato síla je prostou důvěrou. Důvěrou, kterou by si nemohla uchovat, kdyby jen na vteřinu odvrátila svůj zrak od Boha. A tohle zaměření na něj od ní požadovalo všechno, včetně její sexuality.

Mariino tělo, jak nám bylo řečeno, bylo vzato do nebe. Každý její vlas na hlavě, každý prst i každá její buňka jsou Bohu vzácné. Dozvídáme se, že zemřela jako stará žena. Byla však velmi krásná, protože u ní nebylo možné oddělit ducha a tělo. A protože její tělo nikdy ani na chvilku nezapomnělo na Boží pohled. Byla Bohem naplněna. Její tělo se nikdy nevzdálilo od jeho lásky a od vědomí vlastní nesmrtelné duše. V modlitbě a adoraci bylo její lůno připravováno na přijetí Boha.

Svatý Teodot z Ankyry popisuje Zvěstování jako akt slyšení. Když jsem si to přečetla, tak jsem toto tajemství konečně pochopila – do té míry, jak jen lze tajemství vysvětlit. Anděl byl mimořádný, jeho zvěst byla mimořádná – ale Maria už naslouchala. Její modlitba byla plodná a přijímající. Soustavně, klidně se připravovala na Boží vůli.

A nyní mě učila, jak se modlit. Často jsem pociťovala její téměř hmatatelnou přítomnost, když jsem se v těchto raných dnech modlila. Jako básnířka jsem byla zvyklá vyprazdňovat svou mysl a čerpat z černé studnice ticha, ale nebyla jsem zvyklá vyprazdňovat sebe sama a vše odevzdávat Bohu. Ačkoliv jsem si myslela, že mu chci dát vše, co mám, byla jsem ve skutečnosti na počátku duchovního dětství a učila jsem se, jak důvěřovat. Nikde jinde se to neukazovalo tak jasně jako v mém vztahu k dceři.

Zářivá temnota noci

Se svolením zpracováno podle knihy:
Sally Readová
Zářivá temnota noci, 
Příběh jedné konverze

kterou vydalo nakladatelství Paulínky
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 10,34a.37-43; Žalm 118; Kol 3,1-4
Jan 20,1-9

Slavnostní ráz dnešního dne nás snadno odvede od faktu, že událost, která změnila dějiny světa, se odehrává v docela obyčejných kulisách malé skupinky prostých učedníků v zapomenuté provincii Římské říše. A přeci jde o zásadní zlom. Bůh opět dokazuje člověku, že jeho láska je větší než lidská měřítka a představy. Není třeba mnoha slov, ale jsme vyzváni uvěřit. Nejen se divit, ale „vstoupit“, uvěřit v Boží moc.
Další text k zamyšlení na toto téma:
Ženy u hrobu (Mt 28,1) - Oslava vzkříšení
https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/zeny-u-hrobu-mt-281

Zdroj: Nedělní liturgie

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?
(22. 4. 2019) Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce? Nebo Jaronoce?

Velikonoce - svátky jara?

(21. 4. 2019) Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Již ale Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam...

Velikonoce

Velikonoce
(21. 4. 2019) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc

Celosvětový den skautů - 24. duben

Celosvětový den skautů - 24. duben
(21. 4. 2019) Na svátek sv. Jiří se po celém světě připomíná Den skautů.

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916
(19. 4. 2019) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...

Bílá sobota

(18. 4. 2019) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den...

Velký pátek

(18. 4. 2019) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Zelený čtvrtek

(17. 4. 2019) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. Proč je zelený?

Spouštíme novou službu – texty P. Richardse v češtině

Spouštíme novou službu – texty P. Richardse v češtině
(17. 4. 2019) Americký kněz P. Larry Richards zveřejňuje každý den na svém twittrovém účtu kratičký komentář k nějakému...