Služba pro Boha bez Boha...
„Modlitba je luxus“
V západní kultuře se vysoce cení produktivita a výkonnost. Jednou mi bylo řečeno, že modlitba a zakoušení Boží přítomnosti je luxus, který si budeme užívat až v nebi; nyní je třeba zvládnout spoustu práce. Lidé bloudí, svět se nachází ve vážných potížích a Bůh nás pověřil hlásáním radostné zprávy – evangelia.
Převládne v nás touha po moci, potřeba uznání…
Práce pro Boha, která ale není živena hlubokým vnitřním životem s Bohem, bývá vždy poznamenána negativními věcmi, jako jsou egoismus, touha po moci, potřeba uznání, chybné představy o úspěchu a mylné přesvědčení o tom, že my už nemůžeme selhat.
A pokud takto pracujeme pro Boha, naše vlastní zakoušení evangelia se dostane na vedlejší kolej. Kvůli své práci pro Boha zapomeneme být lidmi. Naše zkušenostní vnímání sebehodnoty a sebepotvrzení se postupně přesune z Boží bezpodmínečné lásky v Kristu k naší práci a výkonu a Kristova radost postupně zmizí.
Nemůžeme dát, co sami nemáme
Má-li naše činnost pro Boha fungovat správně,
musí plynout z života s Bohem.
Nemůžeme totiž dát, co sami nemáme.
Jedinou cestou k čistému srdci a k patření na Boha
je pracovat pro Boha v takové míře,
která odpovídá našemu přebývání s ním (Mt 5,8).
