Z Bible víme, že Josef byl muž spravedlivý, držel se židovské víry a jejího Zákona, byl pracovitý a měl rád Marii. Když se pak ocitl v nepochopitelné situaci, rozhodl se odejít ze scény způsobem, který by Marii neublížil. Právě tehdy se mu ale ve snu zjevil anděl Páně, který mu vše vysvětlil a vedl Josefa k tomu, aby to přijal jako své poslání.
Josef tedy přijímá úkol vychovávat Božího Syna a činí tak v tichosti, bez posuzování a bez řečí. Napomáhá růstu a rozvoji. Vyhledá místo, kde se Ježíš narodí, stará se o něj, vychovává ho, učí ho řemeslu a spoustě věcem. V tichosti. Nikdy si Ježíše nepřisvojuje, tiše ho nechává růst.
Nechat růst – tento výraz by mohl pomoci nám, kteří rádi přirozeně strkají nos do všeho, zejména do životů druhých. Říkáme: „Proč dělá/š to a ono?“ Pomlouváme a začínáme vést řeči. Josef nechává růst. Opatruje a pomáhá potichu. Takovéto nadání je vlastní mnoha rodičům a vychovatelům: schopnost čekat a neokřikovat ukvapeně ani v případě nějakého pochybení. Umění počkat je zásadní, umožní růst někdy dříve než slovní pobídka.
Čekat potichu tak,
jak to dělá Bůh se svými dětmi,
s nimiž má tolik trpělivosti.
