Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus B)
Svátek svaté Rodiny / Stůl slova - Aleš Opatrný

Co můžeme vidět na nazaretské rodině? Jistě ne jen to, co nám říkají legendy: jak svatý Josef jen mlčel, Panna Maria líbezně všechno vedla a Ježíšek poslouchal, i když to tak samozřejmě mohlo být. Naše vidění má jít hlouběji: uprostřed této rodiny byl Bůh, přítomný plně, skutečně v Ježíši.

Svaté Rodiny


ROZBOR TEXTU

1. čtení Sir 3,3-7.14-17a

K souhrnům moudrosti v Izraeli patřily také texty o vztahu k bližním a o vztahu k rodině. Slova o vztahu k rodičům se zřetelně vztahují ke stárnoucím rodičům, nejde o vztahy malých dětí, ty byly na rodiče zcela odkázány, takže nemohly dost dobře vybočovat z rámce, který jim byl rodiči vymezen.


2. čtení Kol 3,12-21

Jádro naší perikopy lze vidět ve V 15. Kristův pokoj je darem a přesahuje všechny lidské skutečnosti. A k životu z tohoto daru jsou křesťané povoláni a to individuálně a v jedno tělo. Tedy člověk - jedinec - je povolán do církve.

V 13 obsahuje naprosto nezbytnou podmínku pro lidské vztahy: odpuštění. A toto odpuštění vyrůstá z fundamentální skutečnosti, že totiž Pán odpustil nám.

Evangelium Mt 2,13-15.19-23

Nechceme-li se pouštět na pole fantazie, nemůžeme toho říci mnoho o životě nazaretské rodiny. Jedno ale lze vyčíst z evangelií nepochybně: že se Josef, Maria i Ježíš nechali celý svůj život vést vůlí Otcovou. To je také zásadní požadavek pro skutečně křesťanské chápání života.

MYŠLENKY K PROMLUVĚ

Možná, že znáte ty "učesané", velmi neskutečné obrázky Svaté rodiny - Ježíše, Marie, Josefa, kde jsou všichni jakoby naškrobení, pocukrovaní, zkrátka neskuteční. A toto by měl být pro vaše rodiny vzor? Dnešní liturgie nám nazaretskou rodinu jako vzor předkládá. Ale pokud by ten vzor byl právě tímhle cukrovým obrázkem, nebylo by nám to k ničemu.

Co můžeme vidět na nazaretské rodině? Jistě ne jen to, co nám říkají legendy: jak svatý Josef jen mlčel, Panna Maria líbezně všechno vedla a Ježíšek poslouchal, i když to tak samozřejmě mohlo být. Naše vidění má jít hlouběji: uprostřed této rodiny byl Bůh, přítomný plně, skutečně v Ježíši. Bůh, který velmi pronikavým způsobem zasáhl do života Josefa i Marie, Bůh, kterého Ježíš nazývá Otcem. A tahle věc není vázána na dobu, ve které člověk žije. Stojíme tedy před otázkou: co stojí ve středu zájmu mé rodiny? Co je centrem, okolo kterého se má vše točit a řídit? Spokojenost bručavého manžela nebo náladové manželky? Dům, byt, zahrada, domácí pořádek? Nebo ušlechtileji - děti?

To všechno jsou věci, které jistě do života patří a vyžadují dost velkou míru našeho zájmu, ale nic z toho nemůže být centrálním bodem zájmu - ani děti ne! Co nám říká Písmo? V listě Kolosanům jsme četli: "Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, k němu jste byli povolání v jednom těle. Buďte za to vděční." Co je to ten Kristův pokoj? Je to pohoda svátečního odpoledne, kdy není žádná práce, zrovna není doma žádný konflikt, nikdo nepřichází na návštěvu, malé děti spí... ale nevydrží to déle než hodinu? Toto jistě ne. Protože pokoj, který přináší Kristus, je jiný pokoj, než který přináší svět. Kristův pokoj je pokoj, který vychází z překonání zla. Z překonání zla vykoupením. Jinak řečeno: je to pokoj, vyrůstající ze smíření. Ne ze smíření se s osudem, bolestí, životem. Je to pokoj, který vyrůstá ze smíření s Bohem. A k tomu nutně patří i smíření s lidmi a se sebou samým. Kristův pokoj tedy znamená, že člověk sám osobně prožije Boží dobrotu: že prožije odpuštění a sjednocení - s Bohem i s lidmi. To jedno tělo, do kterého nás Kristův pokoj sjednocuje, je společenstvím lidí, kteří chtějí mít Boha ve svém středu. Jestli vám kape kohoutek, nejde televize, dítě je na propadnutí, či tetička, která přijela na týden, po měsíci neodjíždí - nemyslete si, že až tyto závady budou odstraněny (a ony mají být odstraněny!), bude vše v pořádku a zavládne u vás nebe na zemi. Nebe je tam, kde je Bůh. A jde tedy o to, aby byl Bůh mezi námi. Znovu opakuji - to je možné jen cestou smíření.
Chcete-li tedy žít jako křesťané, a tedy plně jako lidé, potom se v prvé řadě smiřte s Bohem - a to v sobě nese, že se musíte smířit se svými bližními. A dělejte všechno pro to, aby Bůh byl hlavní osobou ve vaší rodině. Ať vám nedá pokoj otázka, co Bůh od vás chce. Ať je to vaším stálým nepokojem. Protože jen tak dojdete k pokoji srdce. Můžeme zde na zemi získat mnoho věcí, velmi cenných, ale vše má nějakou vadu, vše nakonec není pociťováno jako úplné. Člověku nestačí nic menšího než Bůh. A on chce být uprostřed nás. Vpustíte ho do své rodiny a dáte mu tam prvé místo?