Osud odsouzené pákistánské křesťanky stále na vážkách
Islámábád. Objevily se nové naděje na propuštění Asie Bibi, pákistánské křesťanky (matky několika malých dětí) odsouzené k smrti oběšením za údajnou urážku Mohameda. Prezident Pákistánu prohlásil, že je připraven udělit odsouzené křesťance milost, pokud nejvyšší soud odmítne rozsudek odvolat. Informoval o tom jeden z lídrů prezidentské strany Salman Taseer.
Proti prezidentovi stojí muslimské kruhy, které se snaží vyvíjet nátlak, aby práva udělit milost nevyužíval. Islámské politické strany hrozí celonárodními protesty. Exekuci křesťanky požaduje také sdružení právníků z regionu, z něhož Asia Bibi pochází. Kromě toho obránci lidský práv připomínají, že akt milosti její život vůbec nemusí zachránit. Jakmile totiž soud ohlásil její vinu, každý muslim ji může, ba dokonce je povinen zabít ve jménu Mohameda, s jistotou, že za to půjde jednou do ráje.
Na obranu Asie Bibi znovu vystoupil Svatý stolec. Kardinál Tacisio Bertone zopakoval apel na její propuštění s tím, že tato pákistánská křesťanka už nyní mnoho vytrpěla. Připomeňme, že je už 15 měsíců ve vězení. Než se tam dostala byla zbita a znásilněna. Vatikánský státní sekretář také oznámil, že do Islámábádu dnes odjíždí kardinál Jean-Louis Tauran. Bude tam vést rozhovory s představiteli vlády na téma kontroverzního zákona o rouhání vůči Mohamedovi a Koránu. Případ Asie Bibi není totiž ojedinělý. V podobné situaci se ocitla řada pákistánských křesťanů, mezi nimi nejméně 15 žen.
Gn 18,1-10a; Žalm Žl 15,2-3a.3b-4.5bc; Kol 1,24-28 Lk 10,38-42
Spor Marie a Marty se často dotýká lidí, kteří se s pečlivostí starají o ostatní. Jejich snaha nejen že není pochválena, ale stane se dokonce předmětem výtky. Bez jejich péče by však host nebyl pohoštěn. Nejednou se tak starostliví lidé cítí poškozeni. Ježíš ale svá slova směřuje za rámec drobných domácích hádek, kdo měl co udělat. Běžně se totiž stává, že množství starostí o drobnosti, o chod domácnosti, práci… nás natolik zaměstná, že si neuděláme čas na Boha. Nejde o to, že bychom měli zanedbávat úklid, vaření, úkoly v práci či ve škole. Jde o míru, intenzitu starostlivosti, se kterou tyto drobné úkoly vykonáváme. Nikdy nebude všechno hotové! Neznamená naše snaha, že nezbyde čas na Boha, na ty, které máme rádi, ani na radosti, na které jsme se těšili?