Pokání nesmíme zaměňovat s lítostí.Pokání nespočívá v tom, že se cítíme hrozně smutně, protože se v minulosti něco nezdařilo.
 
Pokání je aktivní, pozitivní postoj,
kdy se obracíme správným směrem
a vydáváme se jím.

Velmi jasně ho lze pochopit v podobenství o dvou synech, kteří byli otcem posláni pracovat na vinici (Mt 21,28nn). Jeden z nich odpověděl: „Ano, pane“, ale nešel. Druhý řekl: „Mně se nechce“, ale potom se zastyděl a pracovat šel.

To bylo pravé pokání. A my bychom se nikdy neměli nechat zlákat představou, že bědování nad naší minulostí je úkon pokání. Samozřejmě k němu patří, ale dokud nás nevede ke konání Otcovy vůle, zůstává pokání neskutečným a neplodným.

Máme sklon myslet si, že výsledkem pokání by měly být příjemné pocity. A tak se často spokojíme jen s emocemi, namísto skutečných a hlubokých změn.
 
 
(Zpracováno podle: Anthony Bloom, Na minutu s Antonyjem Surožským – Tvůrčí modlitba,
vydalo Karmelitánské nakladatelství, www.kna.cz)
Další texty k tématu pokání naleznete zde