Za starých časů patřil půst jako sebeumrtvovací praxe k životu mnichů. A i dnes mnozí považují půst za prospěšnou věc. Vždycky mě potěší, když svět pro sebe znovu objeví něco, co bylo po dlouhou dobu považováno za křesťanský „vynález“. Je ovšem správné a moudré získávat si pravidelně odstup od svých zvyklostí a pořádně se podívat na to, co se jindy přehání.

Půst nebo dieta?

Pro mnoho mladých žen se půst převlečený za dietu stal jedním z největších pokušení. U mnichů to ale v postní době vypadalo a vypadá vždycky nesmírně mile a lidsky. Víte, co na toto téma řekl náš řádový zakladatel svatý Benedikt už před 1500 lety? Že v postní době se máme věnovat všemu o trošku méně. Tedy o trošku méně jíst, o trošku méně pít, o trošku méně spát. A to je celé. Všechno si musí uchovat zdravou míru. Včetně postu.

Ježíš nebyl vychrtlý asketa

My křesťané vlastně ani nemáme nějaký vzor velkého postu. Ježíš nebyl vychrtlý asketa. Neodmítl žádné pozvání k jídlu, neodolal dobře propečené rybě na břehu Genezaretského jezera, dokonce ho obviňovali z toho, že je žrout a pijan vína. Jen jedinkrát se postil, hned na počátku své veřejné činnosti, když si chtěl udělat jasno ve svém poslání.

Návod hledejme u proroka

Ale jinak? Jinak Ježíš smýšlel v duchu proroka Izaiáše. Ten vkládá Bohu do úst slova:

„Hle, k sváru a hádce se postíte a bijete zločinnou pěstí.
Přestaňte se takhle postit, a váš hlas bude slyšet až do výšin.
Je tohle půst, jaký se mně líbí, den, v němž se člověk umrtvuje? …
Či není půst, jaký si přeji, spíš toto:
rozvázat nespravedlivá pouta, uvolnit uzly jha,
utiskované propustit na svobodu, zlomit každé jařmo?
Lámat svůj chléb hladovému,
popřát pohostinství bloudícím ubožákům…
Neodmítat pomoc svému bližnímu?“ (Iz 58,4–7).

Ano, to všechno je skutečně důležitější než půst. A než snaha zhubnout.