Různé hlasy sboru se navzájem slaďují
a vytvářejí jedinou chválu, zářivý symbol církve,
která v lásce spojuje všechny v jedinou libozvučnou melodii.

Z promluvy Papeže Lva XIV. na Krista Krále 23.11.2025 v rámci Jubilea sborů a hudebníků:

V žalmu zpíváme: „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí“ (srov. Ž 121). Liturgie ze slavnosti Ježíše Krista Krále nás vybízí, abychom společně kráčeli v radosti a chvále vstříc Pánu Ježíši Kristu, Králi vesmíru, mírnému a pokornému Vládci, Tomu, který je počátkem a koncem všech věcí. Jeho mocí je láska, jeho trůnem je kříž a skrze kříž se jeho království rozprostírá po celém světě. „Z kříže vládne“ jako Kníže pokoje a Král spravedlnosti, který ve svém utrpení zjevuje světu nesmírné milosrdenství Božího srdce. Tato láska je také inspirací a důvodem vašeho zpěvu.

Drazí zpěváci a hudebníci, děkujete Pánu za to, že vám dal dar a milost sloužit mu tím, že nabízíte své hlasy a talenty k jeho slávě a pro duchovní povznesení. Vaším posláním je zapojit je do Boží chvály a prostřednictvím zpěvu mít větší účast na liturgickém dění.

Velké civilizace nám darovaly hudbu, abychom mohli vyjádřit to, co nosíme hluboko v srdci a co slova ne vždy dokážou vyjádřit. Všechny pocity a emoce, které se rodí v našem nitru z živého vztahu se skutečností, mohou najít svůj výraz v hudbě. Zejména zpěv představuje přirozený a úplný výraz lidské bytosti: mysl, pocity, tělo a duše se v něm spojují, aby sdělovaly velké věci života. Jak nám připomíná svatý Augustin: „zpěv je vlastní těm, kdo milují”: ten, kdo zpívá, vyjadřuje lásku, ale také bolest, něhu a touhu, které přebývají v jeho srdci, a zároveň miluje toho, k němuž se svým zpěvem obrací.

Pro Boží lid je zpěv vyjádřením vzývání a chvály, je to „nová píseň“, s níž se vzkříšený Kristus obrací k Otci a na níž dává podíl všem pokřtěným, aby činili jedno tělo oživené novým životem Ducha. V Kristu se stáváme pěvci milosti, dětmi Církve, které nacházejí ve vzkříšeném Kristu příčinu své chvály. Liturgická hudba se tak stává velmi cenným nástrojem, jehož prostřednictvím vykonáváme službu Boží chvále a vyjadřujeme radost z nového života v Kristu.

Svatý Augustin nás dále vybízí, abychom kráčeli se zpěvem jako znavení poutníci, kteří ve zpěvu nacházejí předzvěst radosti, kterou pocítí, až dosáhnou svého cíle. „Zpívej, ale jdi dál […] postupuj v dobru“. Být součástí sboru tedy znamená postupovat společně, vzít druhé za ruku, pomáhat jim kráčet s námi a zpívat s nimi k Boží chvále, utěšovat je v utrpení, povzbuzovat je, když se zdá, že podléhají únavě, a dodávat jim nadšení, když se zdá, že únava nabírá vrchu. Zpěv nám připomíná, že jsme církví na cestě, autentickou synodální realitou, schopnou sdílet se všemi povolání ke chvále a radosti, na pouti lásky a naděje.

Rovněž svatý Ignác z Antiochie používá dojemná slova, když sborový zpěv klade do vztahu s jednotou církve: „Z vaší jednoty a vaší svorné lásky zpíváme Ježíši Kristu. Každý nechť se stává sborem, abyste v harmonii vašeho souzvuku jednotně naladěni na Boží tón, zpívali jediným hlasem Otci skrze Ježíše Krista, aby vás Otec vyslyšel a rozpoznal vás díky dobrým skutkům“. Různé hlasy sboru se totiž navzájem slaďují a vytvářejí jedinou chválu, zářivý symbol církve, která v lásce spojuje všechny v jedinou libozvučnou melodii.

Patříte do sborů, které vykonávají službu především při liturgii. Tato vaše služba je skutečným posláním, které vyžaduje přípravu, věrnost, vzájemné porozumění, a především hluboký duchovní život, neboť modlíte-li se zpěvem, pomáháte v modlitbě všem ostatním. Je to poslání, které vyžaduje disciplínu a ducha služby, zejména když je třeba připravit slavnostní liturgii nebo nějakou důležitou událost pro vaše společenství. Sbor je malá rodina různých lidí, které spojuje láska k hudbě a služba, kterou vykonávají. Pamatujte však, že společenství je vaše velká rodina: nestojíte před ní, ale jste její součástí, snažte se ji sjednocovat, inspirovat a zapojovat. Jako v každé rodině mohou vzniknout napětí nebo malá nedorozumění, což je normální, když pracujeme společně a usiluje se o dosažení nějakého výsledku. Můžeme říci, že sbor je tak trochu symbolem Církve, která je nasměrována ke svému cíli a kráčí dějinami, chválíc Boha. Třebaže je tato cesta někdy klopýtavá a plná zkoušek a radostné okamžiky se střídají s náročnějšími, zpěv cestu zpříjemňuje a přináší úlevu a útěchu.

Usilujte tedy o to, aby se vaše sbory stále více proměňovaly v zázrak souladu a krásy, aby byly stále více jasným obrazem církve, jež chválí svého Pána. Pečlivě studujte církevní dokumenty, které v stanovují pravidla pro co nejlepší vykonávání vaší služby. Zejména buďte schopni vždy zapojit Boží lid, nepodléhejte pokušení exhibice, která vylučuje aktivní účast celého liturgického shromáždění na zpěvu. Buďte v tom výmluvným znamením modlitby Církve, která skrze krásu hudby vyjadřuje svou lásku k Bohu. Bděte nad tím, aby váš duchovní život vždy dostál službě, kterou vykonáváte, aby mohla autenticky vyjadřovat milost liturgie.

Všechny vás svěřuji ochraně svaté Cecílie, panny a mučednice, která zde v Římě svým životem pozvedla nejkrásnější píseň lásky, když se zcela odevzdala Kristu a nabídla církvi své zářivé svědectví víry a lásky. Pokračujme se zpěvem a přijměme ještě jednou za svou výzvu responsoriálního žalmu dnešní liturgie: „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí“.

Z promluvy Papeže Lva XIV. na Krista Krále 23.11.2025 v rámci Jubilea sborů a hudebníků