Každý ať Krista následuje podle své životní situace a tomu odpovídající formou. - archív citátů

19. 2. 2016 , (Foto: IMA)

Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši

Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši

Byl jsem zděšen.
Zrůdné!

Muzeum v Mnichově, putovní výstava moderního umění. Procházím se s jedním spřáteleným dominikánským mnichem halami. V jedné z vysokých světlých místností poznávám z dálky něco jako oltářní obraz. Triptych. Ve středu centrální malba obklopená dvěma křídly. Pozadí je tmavé. Přistoupil jsem blíže a pomyslel si, že to je pravděpodobně opět jedno z těch děl, která jsem už mnohokrát viděl. Jedno z mnoha ztvárnění umučení Ježíše, které člověk – jako katolík, jako kněz teprve – velmi dobře zná.

Ale nebylo to ono. Bylo to sice ukřižování, ale ne Ježíše. To, co viselo na kříži, mě vyděsilo. To nebyl člověk, žádný Ježíš. Byl to pes. Zakrvácený, přibitý na kříž, s hlavou skloněnou. Jazyk mu vyklouzl z tlamy, visel mu přes přední pracky. Rozdrcené oko, ale široce otevřené, jako by mě mohl ještě pozorovat. Zadní končetiny široce roztržené od sebe, připevněné hřeby na příční trám, takže jsem mohl zřetelně rozpoznat varlata. Byla přesně na tom místě, kde je člověk zvyklý vidět visící Ježíšovu hlavu. Byla sklopena dopředu, padala ke straně, bezvládně, stejně jako Ježíšova hlava. Byl jsem zděšen a zůstal jsem tam stát s otevřenými ústy. Zrůdné, pomyslel jsem si. To je ale opovážlivost! Tak nechutné! Jako by se na tom psu provinil nějaký sadista, ze zábavy nad utrpením, s radostí nad bolestí. A především s potěšením z nechutnosti. A to tu má být sugerováno náboženské umění?

Obraz ukřižovaného psa se sklopenými varlaty – to nebylo pouze odporné, to bylo rouhání Bohu. Něco takového se nedělá, uvažoval jsem. To je troufalost pro každého. Jak je možné udeřit takovýmito obrazy nenadále návštěvníky do obličeje!?

Jako facka. Nebyl jsem schopen slova.

Poprvé v životě
jsem si skutečně ošklivil obraz ukřižování

V těchto okamžicích před obrazem se najednou proměnilo mé opovržení uměleckým dílem v opovržení sebou samým, protože jsem si uvědomil, že jsem si vůbec poprvé v životě skutečně ošklivil obraz ukřižování.

Člověk si to musí představit. Stal jsem se knězem, složil jsem své sliby Ježíši, každý den jsem se k němu modlil, slíbil jsem brát na sebe svůj kříž, následovat ho, a nikdy, nikdy jsem skutečně neviděl kříž a Ukřižovaného. Nikdy předtím mě nebilo do očí pokoření a brutalita, ponížení a ta nepřirozenost na kříži jako u tohoto obrazu.

Můj obraz Ježíše býval vždy
umytý a opláchnutý

Bylo mi jasné, jak umytý a opláchnutý byl můj obraz Ježíše. Příliš měkký, příliš bledý, než abych mohl s čistým svědomím odůvodnit, proč jsem na tom postavil více než polovinu svého života.

A přitom jsem s obrazy ukřižování vyrostl. Všude ve vesnici byly nějaké k vidění. V kostele, na okrajích cest, v našem domě, dokonce i v mém pokoji na mě shlížel Kristus s probodenýma rukama.

S tímto obrazem jsem vyrostl, ale byl to obraz pěkného Ukřižovaného, pokud to tak můžeme říct – obraz statného muže, jehož tělo mělo ještě tvářnost, u něj člověk neviděl krev, a také mu z úst nevisel jazyk. Ne, byl čistý, pohledný, někdy ze dřeva, vyřezaný v Oberammergau, dárek k biřmování. Před takovéto hezké kříže se často dávaly čerstvé květiny, které příjemně voněly. Někdy také svíčka. A na takové kříže byl člověk hrdý. Platily za cenné.

Ukřižovaný pes mě šokoval víc
než ukřižovaný člověk

Nevím, jak dlouho jsem v tom muzeu stál před obrazem. Ten pocit odporu mě neopouštěl.

Že mě ukřižovaný pes šokoval víc než ukřižovaný člověk! To pochopitelně nehovořilo příliš v můj prospěch.

Kříž je znamením mé víry – a já začínám brečet, když na něm místo Krista visí pes!

Kdesi hluboko v sobě jsem cítil nepokoj, tušení, že něco nesedí – před obrazem jsem ještě neuměl vyslovit, co to bylo, ale zřetelně jsem vnímal: Má víra, můj pohled na Ježíšův kříž – vůbec na Ježíše – s tím není něco v pořádku.

Vytušil  jsem nedostatek
v mém vztahu k Ježíši

Ježíš byl pro mě dobrým pastýřem, který pase své ovce na zelených pastvinách a vodí je na klidná místa u vod. Svou holí a prutem vede stádo, provází ho také temnými propastmi a ochraňuje je, když se k nim přiblíží vlk.

Ježíš byl pro mě lékařem, který pečoval o zavržené, o chromé. Aby se s ním setkali, sundali střechu a nemocný byl k němu spuštěn seshora.

Ježíš byl pro mě potulným kazatelem, který chodil se svými učedníky přes hory a doly, kázal jim o ptácích na nebi a o liliích na poli a o tom, že si člověk nemá dělat zbytečné starosti. Ježíš byl pro mě zvláštním mužem, protože byl ke všem dobrý a protože byl Božím Synem, ale byl také trochu hippie, a na kříži byl dokonce čistým výrazem lásky a pro mě vždy někým, kdo byl zachráněn a vzkříšen.

Nemůžu vůbec říct, že tento okamžik v muzeu, tato surová scéna ve mně vyvolala hluboký náboženský zážitek. To ne – vyrostl jsem na statku. Viděl jsem běhat přes dvůr dost slepic bez hlavy. Být šokován není zásadní náboženský pocit.

Nebyla to skutečnost, že se mi tehdy konečně jednou dostalo brutálně před oči mučení. Ne.

Ale měkká skutečnost, kterou se mi Ježíš stal – ten jemný nedotknutelný „Estetický“ a „Na cestě“, to se mi před obrazem vyjevilo určitým způsobem naze. Udělalo to ze mě na okamžik idiota.

Možná byl ten obraz tehdy spouštěčem, že jsem vytušil jakýsi nedostatek ve vztahu k Ježíši. Až když jsem uviděl zhanobeného psa, pocítil jsem znechucení nad tím, co může člověk způsobit nějaké bytosti. Teprve tady jsem se zděsil nad tím, co jsme my lidé udělali s Bohem a co si Bůh nechal se sebou učinit.

 

Se svolením zpracováno podle knihy
Heiner Wilmer, To jsi můj Bůh?
I kněz vystavuje svou víru otázkám, 
kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
Redakčně upraveno.

 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2019) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"
(18. 10. 2019) V říjnu 2019 zve papež František všechny pokřtěné křesťany ke slavení Mimořádného misijního měsíce. Více o našem…

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem
(17. 10. 2019) 8.–9. listopadu 2019 rekolekce na téma Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života pořádá Pastorační…

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)
(17. 10. 2019) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2019) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2019) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2019) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný
(10. 10. 2019) Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat…

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7. 10. 2019) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…