Bůh je sám v sobě dialogem, sám v sobě společenstvím. - archív citátů

19. 2. 2016 , (Foto: IMA)

Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši

Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši

Byl jsem zděšen.
Zrůdné!

Muzeum v Mnichově, putovní výstava moderního umění. Procházím se s jedním spřáteleným dominikánským mnichem halami. V jedné z vysokých světlých místností poznávám z dálky něco jako oltářní obraz. Triptych. Ve středu centrální malba obklopená dvěma křídly. Pozadí je tmavé. Přistoupil jsem blíže a pomyslel si, že to je pravděpodobně opět jedno z těch děl, která jsem už mnohokrát viděl. Jedno z mnoha ztvárnění umučení Ježíše, které člověk – jako katolík, jako kněz teprve – velmi dobře zná.

Ale nebylo to ono. Bylo to sice ukřižování, ale ne Ježíše. To, co viselo na kříži, mě vyděsilo. To nebyl člověk, žádný Ježíš. Byl to pes. Zakrvácený, přibitý na kříž, s hlavou skloněnou. Jazyk mu vyklouzl z tlamy, visel mu přes přední pracky. Rozdrcené oko, ale široce otevřené, jako by mě mohl ještě pozorovat. Zadní končetiny široce roztržené od sebe, připevněné hřeby na příční trám, takže jsem mohl zřetelně rozpoznat varlata. Byla přesně na tom místě, kde je člověk zvyklý vidět visící Ježíšovu hlavu. Byla sklopena dopředu, padala ke straně, bezvládně, stejně jako Ježíšova hlava. Byl jsem zděšen a zůstal jsem tam stát s otevřenými ústy. Zrůdné, pomyslel jsem si. To je ale opovážlivost! Tak nechutné! Jako by se na tom psu provinil nějaký sadista, ze zábavy nad utrpením, s radostí nad bolestí. A především s potěšením z nechutnosti. A to tu má být sugerováno náboženské umění?

Obraz ukřižovaného psa se sklopenými varlaty – to nebylo pouze odporné, to bylo rouhání Bohu. Něco takového se nedělá, uvažoval jsem. To je troufalost pro každého. Jak je možné udeřit takovýmito obrazy nenadále návštěvníky do obličeje!?

Jako facka. Nebyl jsem schopen slova.

Poprvé v životě
jsem si skutečně ošklivil obraz ukřižování

V těchto okamžicích před obrazem se najednou proměnilo mé opovržení uměleckým dílem v opovržení sebou samým, protože jsem si uvědomil, že jsem si vůbec poprvé v životě skutečně ošklivil obraz ukřižování.

Člověk si to musí představit. Stal jsem se knězem, složil jsem své sliby Ježíši, každý den jsem se k němu modlil, slíbil jsem brát na sebe svůj kříž, následovat ho, a nikdy, nikdy jsem skutečně neviděl kříž a Ukřižovaného. Nikdy předtím mě nebilo do očí pokoření a brutalita, ponížení a ta nepřirozenost na kříži jako u tohoto obrazu.

Můj obraz Ježíše býval vždy
umytý a opláchnutý

Bylo mi jasné, jak umytý a opláchnutý byl můj obraz Ježíše. Příliš měkký, příliš bledý, než abych mohl s čistým svědomím odůvodnit, proč jsem na tom postavil více než polovinu svého života.

A přitom jsem s obrazy ukřižování vyrostl. Všude ve vesnici byly nějaké k vidění. V kostele, na okrajích cest, v našem domě, dokonce i v mém pokoji na mě shlížel Kristus s probodenýma rukama.

S tímto obrazem jsem vyrostl, ale byl to obraz pěkného Ukřižovaného, pokud to tak můžeme říct – obraz statného muže, jehož tělo mělo ještě tvářnost, u něj člověk neviděl krev, a také mu z úst nevisel jazyk. Ne, byl čistý, pohledný, někdy ze dřeva, vyřezaný v Oberammergau, dárek k biřmování. Před takovéto hezké kříže se často dávaly čerstvé květiny, které příjemně voněly. Někdy také svíčka. A na takové kříže byl člověk hrdý. Platily za cenné.

Ukřižovaný pes mě šokoval víc
než ukřižovaný člověk

Nevím, jak dlouho jsem v tom muzeu stál před obrazem. Ten pocit odporu mě neopouštěl.

Že mě ukřižovaný pes šokoval víc než ukřižovaný člověk! To pochopitelně nehovořilo příliš v můj prospěch.

Kříž je znamením mé víry – a já začínám brečet, když na něm místo Krista visí pes!

Kdesi hluboko v sobě jsem cítil nepokoj, tušení, že něco nesedí – před obrazem jsem ještě neuměl vyslovit, co to bylo, ale zřetelně jsem vnímal: Má víra, můj pohled na Ježíšův kříž – vůbec na Ježíše – s tím není něco v pořádku.

Vytušil  jsem nedostatek
v mém vztahu k Ježíši

Ježíš byl pro mě dobrým pastýřem, který pase své ovce na zelených pastvinách a vodí je na klidná místa u vod. Svou holí a prutem vede stádo, provází ho také temnými propastmi a ochraňuje je, když se k nim přiblíží vlk.

Ježíš byl pro mě lékařem, který pečoval o zavržené, o chromé. Aby se s ním setkali, sundali střechu a nemocný byl k němu spuštěn seshora.

Ježíš byl pro mě potulným kazatelem, který chodil se svými učedníky přes hory a doly, kázal jim o ptácích na nebi a o liliích na poli a o tom, že si člověk nemá dělat zbytečné starosti. Ježíš byl pro mě zvláštním mužem, protože byl ke všem dobrý a protože byl Božím Synem, ale byl také trochu hippie, a na kříži byl dokonce čistým výrazem lásky a pro mě vždy někým, kdo byl zachráněn a vzkříšen.

Nemůžu vůbec říct, že tento okamžik v muzeu, tato surová scéna ve mně vyvolala hluboký náboženský zážitek. To ne – vyrostl jsem na statku. Viděl jsem běhat přes dvůr dost slepic bez hlavy. Být šokován není zásadní náboženský pocit.

Nebyla to skutečnost, že se mi tehdy konečně jednou dostalo brutálně před oči mučení. Ne.

Ale měkká skutečnost, kterou se mi Ježíš stal – ten jemný nedotknutelný „Estetický“ a „Na cestě“, to se mi před obrazem vyjevilo určitým způsobem naze. Udělalo to ze mě na okamžik idiota.

Možná byl ten obraz tehdy spouštěčem, že jsem vytušil jakýsi nedostatek ve vztahu k Ježíši. Až když jsem uviděl zhanobeného psa, pocítil jsem znechucení nad tím, co může člověk způsobit nějaké bytosti. Teprve tady jsem se zděsil nad tím, co jsme my lidé udělali s Bohem a co si Bůh nechal se sebou učinit.

 

Se svolením zpracováno podle knihy
Heiner Wilmer, To jsi můj Bůh?
I kněz vystavuje svou víru otázkám, 
kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
Redakčně upraveno.

 

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm 8; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
Další text k zamyšlení na toto téma:
„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“
Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.
https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm

Zdroj: Nedělní liturgie

Slavnost Těla a krve Páně (´Božího těla´)

(16. 6. 2019) Svátek, který katolická církev slaví ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice, aby zvlášť oslavila - eucharistii.

Slavnost Nejsvětější Trojice

(14. 6. 2019) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích
(13. 6. 2019) Brzy budou prázdniny a kostely budou otevřeny i pro náhodné kolemjdoucí, trávící v našem okolí třeba dovolenou....

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2019) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019
(12. 6. 2019) Pozvání na mezinárodní konferenci ke 100. výročí narození kardinála Tomáše Špidlíka, kterou bude pořádat Výbor pro...

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(11. 6. 2019) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum...

Letnice, Svatodušní svátky...

(9. 6. 2019) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)...

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou
(7. 6. 2019) Dne 23. května předal prorektor prof. Jan Royt doc. Aleši Opatrnému během slavnostního zakončení akademického roku Te...

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání
(7. 6. 2019) Seznamuje malé čtenáře a čtenářky s tím, kdo je Ježíš, co je na jeho příběhu nejdůležitější a jak z toho žije...