Pohleď na kříž a dostane se ti odtamtud naděje. - archív citátů

8. 1. 2014 , (Foto: Štěpán Špinka)

Umírat doma?

Umírat doma?

Na otázky odpovídá Martina Špinková, zakladatelka Hospicového občanského sdružení Cesta domů, manželka, matka, malířka a spisovatelka.

Kdo jste?

Snad bytost putující chvíli po této zemi, která se snaží ptát Hospodina, jak to vidí dál... a to mě těší. Když se člověk může takhle ptát, tak se cesty otevírají jinak, než když by plánoval sám…

Jaké máte cíle?

Cíle asi právě nemám, těší mě se dívat, co přichází, a to dělat. Tak to bylo i s Cestou domů. Nevymysleli jsme si ji, přišla spíš ona k nám. Začalo to tak, že jsme se potkali – jedna sestřička, jedna lékařka a její manžel a já s manželem. Lékařka Marie a sestřička Bětka už v hospici pracovaly. Všem se nám nelíbilo, jak končí naše životy, osaměle, v nemocnicích. Z osobních zkušeností jsme věděli, jak je dobré a důležité být na konci života doma; pro toho, kdo odchází, i pro jeho blízké. Vypravili jsme se do Vídně do domácího hospice a učili se od nich. V zahraničí jsme viděli a vidíme jednoznačný trend být na konci života doma. Udělali jsme pak výzkum veřejného mínění, který ukázal, že 80% lidí chce umírat doma, ale skutečnost je taková, že 80% z nás umírá v nemocnicích. Zkušenosti z Rakouska i tento výzkum nás utvrdily v tom, že umírat doma je normální. A tak jsme to zkusili i u nás.

Mnoho lidí říká, že to je smutná práce…

Těžké doby do života patří, tak i čas na konci života. Je to ale čas důležitý a je náš. Nám, kteří smíme být lidem na konci života nablízku, může mnoho dát a také dává – tiché radosti, vděčnost, něhu, naději.

Prožívají věřící lidé umírání snáz?

To neumím jednoznačně říci. Co mne umírající lidé naučili je to, že pro člověka, který odchází, je velmi důležité smíření a vděčnost za to, co bylo. Zdá se mi, že pokud si něco troufnu říci, tak snad to, že vděční lidé jsou smířenější a statečnější.

Doba na konci života je čas křehkých chvil, jakési setkání něhou – ne jen tou naší, lidskou. Něha je pro nás něco drobného, intimního... ale ona je zároveň cosi velkého, co nás přiměje zůstat v úžasu nadechnutý nad tím, co všechno Hospodin umí, jak je daleko i blízko. Nebo prostě nad vším, co nás přesahuje.

Smrtí něco končí, něco naopak ukazuje svoji sílu. Trvá láska, vztahy, porozumění, přátelství. Setkání s tímto „trváním“, snad tedy s věčností, dává člověku naději a svobodu. Je to pozvání k setkání s jednou tváří našeho života, která bývá někdy skrytá…

Setkáváte se také se syndromem vyhoření?

Vlastně tu zkušenost nemám. Lidé v Cestě domů jsou si vědomi té křehkosti našeho života i toho, co skrze tuto křehkost mohou i oni dostat. Jedna paliativní lékařka, od níž jsme se učili, říkala, že víc dostává, než dává, a proto nevyhoří. Tak se různými cestami snažíme, abychom nejen práci dělali dobře, ale aby i nám s ní se žilo dobře.

Nedávno jste měla výstavu o andělech a lidech, ilustrujete a píšete knihy...

Výstava se jmenovala Prchavá setkání. Potkávání andělů a lidí je téma, které mi kolem krouží už dávno. Chvíle, kdy Hospodin chce lidem něco důležitého sdělit, jsou zvláštní. Jsme bytosti hmatatelné a snažíme se být racionální, Bůh ale někdy potřebuje podpořit naši jemnost a bedlivé rozlišování. Takže výstava byla vlastně také o našich křehkých chvílích – na začátku, uprostřed i na konci života. Potřebujeme je: jsou to podle mne chvíle, které život nesou.

Hospicové občanské sdružení Cesta domů

Se svolením převzato ze Zpravodaje pražské arcidiecéze (listopad 2013)
Původní název článku: Křehké chvíle našeho života
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Úterý 18.9.

1 Kor 12,12-14.27-31a; Lk 7,11-17

Komentář k 1 Kor 12,12-14.27-31a: Respektuji, že tato různost druhých je důležitá? Nepodceňuji jejich schopnosti? Tím bych urážel Kristovo tělo!

Zdroj: Nedělní liturgie

Jak se stavět k odpadlíkům od církve? (Svatí Kornélius a Cyprián, svátek 17.9.)

(16. 9. 2018) Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry odpadli, se chtěli do...

Teolog, který nebyl odtažený od každodenních a aktuálních problémů

(16. 9. 2018) Adolf Kajpr (5. 7. 1902, Hředle na Kladensku – 17. 9. 1959, komunistická věznice Leopoldov)

Kněz, kterého zastřelila sicilská mafie

(14. 9. 2018) 15. září 1993 byl sicilskou mafií zavražděn kněz Giuseppe Puglisi. Padre Giuseppe Puglisi se pokusil se o nemožné –...

Právě vyšla kniha Mše svatá pro začátečníky i mírně pokročilé

Právě vyšla kniha Mše svatá pro začátečníky i mírně pokročilé
(13. 9. 2018) V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech....

Svátek povýšení svatého kříže - 14. září

(13. 9. 2018) Kříž symbolizuje lásku Boha k člověku

V roce 2021 si připomeneme 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily

V roce 2021 si připomeneme 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily
(12. 9. 2018) Svatá Ludmila je první česká žena známá jménem, první pokřtěná panovnice, zakladatelka Přemyslovské dynastie, babička a...