Pojem „Deus semper maior“ (Bůh je vždy větší) je myšlenkově příbuzný, ale není totéž jako ignaciánské „magis“ – a v jezuitských pramenech se rozlišují. V oficiálních dokumentech Tovaryšstva (např. Kongregace generální 34, dekret 26; Kongregace generální 35, dekret 2) je „magis“ popsáno jako lidská odpověď na Boží výzvu – postoj srdce, které „hledá, co víc odpovídá Božímu volání“.
…
Teologický motiv „Deus semper maior“ (Bůh je vždy větší) vychází z augustinské a benediktinské tradice. Zvlášť u sv. Augustina (např. Confessiones VII, 10,16) se objevuje formule: “Tu autem, Domine, semper idem, et omnia innovans… Semper maior.” („Ty, Pane, jsi stále tentýž a všechno obnovuješ… vždy větší.“)
…
Ignác tuto myšlenku sice přímo necituje, ale žije z ní prakticky – v tom smyslu, že Boží vůle, Boží působení a Boží láska nás stále překračují a zve nás „víc“. Proto lze říci, že „magis“ je existenciální odpovědí člověka na zkušenost „Deus semper maior“.
Jak to shrnul teolog K. Rahner SJ: „Ignácův magis je praktickým způsobem, jak žít z víry, že Bůh je vždy větší.“ (Ignatius the Theologian, 1964)
