papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
Ježíše Krista Krále - B / Angelus - papež František (Křesťan ať žije bez masek a dvojakosti)

Evangelium dnešní liturgie, poslední neděle liturgického roku, vrcholí Ježíšovým výrokem: "Já jsem král" (J 18,37). Tato slova pronáší před Pilátem, zatímco dav křičí, aby ho odsoudil k smrti. On říká: "Já jsem král", zatímco dav křičí, aby ho odsoudil k smrti. Jaký kontrast! Nastala rozhodující hodina. Předtím se zdá, že Ježíš nechtěl, aby ho lidé prohlašovali za krále. Vzpomeňme na chvíli po rozmnožení chlebů a ryb, kdy se odebral do ústraní, aby se modlil (srov. J 6,14-15).

Skutečnost je taková, že Ježíšovo kralování je zcela odlišné od toho světského. "Mé království," říká Pilátovi, "není z tohoto světa" (J 18,36). Nepřichází ovládat, ale sloužit. Nepřichází se znameními moci, ale s mocí znamení. Není oděn drahocennými insigniemi, ale je nahý na kříži. A právě v nápisu na kříži je Ježíš nazván "králem" (srov. J 19,19). Jeho kralování je skutečně nad lidské síly! Můžeme říci, že není králem jako ostatní, ale je králem pro ostatní. Vzpomeňme si na to: Kristus před Pilátem říká, že je králem, ve chvíli, kdy je dav proti němu, zatímco když ho následovali a oslavovali, od tohoto oslavování se distancoval. Jinými slovy, Ježíš se ukazuje jako svrchovaně svobodný od touhy po pozemské slávě. A my - ptáme se sami sebe - umíme ho v tom napodobit? Víme, jak řídit svou tendenci být neustále vyhledáván a oceňován a děláme vše pro to, aby si nás druzí vážili? V tom, co děláme, zejména v našem křesťanském nasazení, si kladu otázku: Na čem záleží? Počítá se potlesk, nebo služba?

Ježíš se nejen vyhýbá jakékoli honbě za světskou velikostí, ale také činí srdce těch, kdo ho následují, svobodným a svrchovaným. On nás, drazí bratři a sestry, osvobozuje od poddanství zlu. Jeho království je osvobozující, není v něm nic tísnivého. Ke každému učedníkovi přistupuje jako k příteli, ne jako k podřízenému. Kristus, ačkoli je nade všemi vládci, nevede mezi sebou a ostatními hranice oddělenosti, ale touží mít bratry, s nimiž by mohl sdílet svou radost (srov. J 15,11). Jeho následováním člověk nic neztrácí, ale získává důstojnost. Protože Kristus nechce mít kolem sebe otroky, ale svobodné lidi. A - položme si nyní otázku - odkud pochází Ježíšova svoboda? Zjistíme to, když se vrátíme k jeho výroku před Pilátem: "Já jsem král. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě" (J 18,37).

Ježíšova svoboda pochází z pravdy. Je to jeho pravda, která nás osvobozuje (srov. J 8,32). Ježíšova pravda však není idea, něco abstraktního: Ježíšova pravda je skutečnost, on sám v nás vytváří pravdu, osvobozuje nás od fikcí a od falešných představ, které máme v sobě, od dvojsmyslů. Tím, že jsme s Ježíšem, se stáváme pravdivými. Život křesťana není hraním, při kterém můžete nosit masku, která vám nejlépe vyhovuje. Protože když Ježíš vládne v srdci, osvobozuje ho od pokrytectví, lsti a dvojsmyslnosti. Nejlepším důkazem toho, že Kristus je naším králem, je odpoutání se od toho, co znečišťuje život, činí ho nejednoznačným, nepřehledným, smutným. Když je život nejednoznačný, trochu sem, trochu tam, je to smutné, velmi smutné. Samozřejmě musíme vždy počítat s omezeními a chybami: všichni jsme hříšníci. Když však žijete pod Ježíšovým vedením, nezkazíte se, nestanete se falešnými, náchylnými k zakrývání pravdy. Člověk nemůže vést dvojí život. Dobře si pamatujte: Všichni jsme hříšníci, zkažení ale nikdy! Kéž nám Panna Maria pomáhá každý den hledat pravdu o Ježíši, Králi univerza, který nás osvobozuje z pozemského otroctví a učí nás ovládat naše neřesti.