papež František | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Matky Boží Panny Marie 1.1. / Angelus - papež František

Není samozřejmé, že naše planeta začala další oběh kolem Slunce a že my lidské bytosti na ní nadále žijeme. Není to samozřejmost, ba dokonce vždycky je to „zázrak“ k užasnutí a k poděkování.

V první den roku slaví liturgie Svatou Matku Boží Marii, Nazaretskou Pannu, která přivedla nas svět Ježíše, Spasitele. Ono dítě je Božím požehnáním pro každého muže a ženu, pro velkou lidskou rodinu a celý svět. Ježíš neodstranil ze světa zlo, nýbrž potřel ho u kořene. Jeho spása není magická, nýbrž „trpělivá“ spása, to znamená, že spočívá v trpělivosti lásky, jež na sebe bere nepravost, které tak odnímá moc. Láska nás činí trpělivými. Častokrát ztrácíme trpělivost. Také já a prosím o odpuštění za špatný příklad, který jsem dal. Když tedy rozjímáme o jesličkách očima víry, spatřujeme obnovený svět, osvobozený od nadvlády zla a podřízený královské svrchovanosti Krista, Dítěte, ležícího v jeslích.

Proto nám dnes Matka Boží žehná. A jak nám Madona žehná? Tím že nám ukazuje Syna. Bere jej do náruče, ukazuje ho a tak nám žehná. Žehná celé církvi, žehná celému světu. Ježíš, jak zpívají andělé v Betlémě, je »radostí pro všechen lid«, slávou Boha a pokojem lidí (srov. Lk 2,14). Z tohoto důvodu svatý papež, Pavel VI., vyhlásil první den roku dnem míru: v modlitbě, v uvědomění si a odpovědnosti k míru. Poselství pro rok 2020 zní: „Mír jako cesta naděje: dialog, smíření a ekologická konverze“.

Hleďme tedy na Matku a na jejího Syna, kterého nám ukazuje. Nechme se na začátku roku požehnat! Nechme se požehnat od Madony a jejího Syna.

Ježíš je požehnáním pro ty, které tíží břímě morálního i materiálního otroctví. On osvobozuje láskou. Tomu, kdo ztratil sebeúctu a vězí v bludném kruhu neřestí, praví Ježíš: Otec tě má rád, neopouští tě a s nezlomnou trpělivostí čeká na tvůj návrat (srov. Lk 15,20). Tomu, kdo je obětí nespravedlnosti a vykořisťování a nevidí východisko, otevírá Ježíš bránu bratrtsví, kde najde přívětivé tváře, srdce a ruce, aby odložil hořkost a beznaděj a obdržel důstojnost. Tomu, kdo je těžce nemocen a cítí se opuštěn a sklíčen, je nablízku Ježíš, dotýkající se něžně jeho ran, které pomazává olejem útěchy, proměňuje slabost na sílu dobra a rozvazuje ty nejzašmodrchanější uzly. Tomu, kdo je vězněn a pokoušen uzavřít se do sebe, otevírá Ježíš horizont naděje maličkým zábleskem světla.

Drazí bratři a sestry, sestupme z piedestálů svojí nadutosti – všichni jsme pokoušeni pýchou - a prosme o požehnání Svatou Matku Boží, pokornou Matku Boží. Ona nám ukazuje Ježíše: nechme si požehnat, otevřme srdce Jeho dobrotě. Tak bude začínající rok poutí naděje a pokoje, nikoli slovy, ale skutky dialogu, smíření a péče o stvoření.

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno