papež František | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Všech svatých 1. 11. / Angelus - papež František

Dnes slavíme slavnost Všech svatých. Ve světle tohoto svátku se trochu zastavme a zamysleme se nad svatostí, zejména nad dvěma charakteristikami pravé svatosti: je to dar - je to dar, nedá se koupit - a zároveň je to cesta. Je to dar a cesta.

Především je to dar. Svatost je dar od Boha, který jsme obdrželi při křtu: necháme-li ji růst, může zcela změnit náš život (srov. apoštolská exhortace Gaudete et exsultate, 15). Svatí nejsou nedosažitelní nebo vzdálení hrdinové, ale jsou to lidé jako my, jsou to naši přátelé, jejichž výchozím bodem je tentýž dar, který jsme dostali my: křest. Skutečně, když se nad tím zamyslíme, určitě jsme se s některými setkali, s některými každodenními svatými: s některými spravedlivými, s některými lidmi, kteří žijí křesťanský život vážně, s prostotou... Jsou to ti, které rád nazývám "svatí odvedle", kteří běžně žijí mezi námi. Svatost je dar, který se nabízí všem pro šťastný život. A koneckonců, když dostaneme dar, jaká je první reakce? Právě to, že jsme šťastní, protože to znamená, že nás někdo miluje; a dar svatosti nás činí šťastnými, protože nás miluje Bůh. 

Každý dar je však třeba přijmout a přináší s sebou odpovědnost odpovědi, "poděkování". Jak se však toto "děkuji" říká? Je to výzva k závazku, aby nebyl promarněn. Všichni pokřtění přijali stejnou výzvu, aby "svým životem udržovali a zdokonalovali svatost, kterou jsme přijali" (Lumen gentium, 40). A z tohoto důvodu - dostáváme se k druhému bodu - je svatost také cestou, cestou, kterou je třeba vykonat společně, vzájemně si pomáhat, spojeni s těmi vynikajícími společníky, jimiž jsou svatí.

Jsou to naši bratři, naše starší sestry, na které se můžeme vždy spolehnout: svatí nás podporují, a když na cestě uděláme chybu, svou tichou přítomností nás neopomenou napravit; jsou to upřímní přátelé, kterým můžeme důvěřovat, protože si přejí naše dobro. V jejich životě nacházíme příklad, v jejich modlitbě přijímáme pomoc a přátelství a ve společenství s nimi jsme spojeni poutem bratrské lásky.

Svatost je cesta, je to dar. Můžeme se tedy ptát sami sebe: Vzpomínám si na přijetí daru Ducha svatého, který mě volá ke svatosti a pomáhá mi k ní dojít? Děkuji za to Duchu svatému, za dar svatosti? Cítím svaté blízko sebe, mluvím s nimi, oslovuji je? Znám historii některých z nich? Dělá nám dobře, když známe životy svatých a necháme se pohnout jejich příklady. A dělá nám moc dobře, když se k nim obracíme v modlitbě.

Kéž nám Maria, Královna všech svatých, dá pocítit radost z přijatého daru a posílí v nás touhu po věčném cíli.