papež František | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Štěpána sv., 26. 12. / Angelus - papež František (Učme se odpouštět)

Včera jsme slavili Boží hod vánoční a liturgie, aby nám pomohla lépe ho přijmout, prodlužuje trvání svátků až do 1. ledna: na osm dní. Překvapivě si však v tytéž dny připomínáme některé dramatické postavy svatých mučedníků. Dnes například svatý Štěpán, první křesťanský mučedník; pozítří svatá neviňátka, děti, které zabil král Herodes ze strachu, že ho Ježíš připraví o trůn (srov. Mt 2,1-18). Zkrátka, zdá se, že liturgie nás chce opravdu vytrhnout ze světa svíček, obědů a dárků, kterému se v těchto dnech možná poněkud oddáváme. Proč?

Protože Vánoce nejsou pohádkou o narození krále, ale o příchodu Spasitele, který nás vysvobozuje od zla tím, že na sebe bere naše utrpení: sobectví, hřích, smrt. To je naše utrpení: sobectví, které v sobě nosíme, hřích, že jsme všichni hříšníci, a smrt. A mučedníci se nejvíce podobají Ježíši. Slovo mučedník totiž znamená svědek: mučedníci jsou svědkové, to znamená bratři a sestry, kteří nám svým životem ukazují Ježíše, který milosrdenstvím přemohl zlo. I v dnešní době je mučedníků mnoho, více než v prvních dobách. Dnes se modlíme za tyto pronásledované a mučené bratry a sestry, kteří vydávají svědectví o Kristu. Bude dobré, když si položíme otázku: Vydáváme my svědectví o Kristu? A jak se v tom můžeme zlepšit, abychom lépe svědčili o Kristu? Pomoci nám může právě postava svatého Štěpána.

Především nám Skutky apoštolů říkají, že byl jedním ze sedmi jáhnů, které jeruzalémská obec zasvětila službě u stolů, tedy charitě (srov. 6,1-6). To znamená, že jeho první svědectví nebylo vydáno slovy, ale láskou, s níž sloužil těm nejpotřebnějším. Štěpán se však neomezil jen na tuto pomocnou práci. S těmi, které potkával, mluvil o Ježíši: sdílel svou víru ve světle Božího slova a učení apoštolů (srov. Sk 7,1-53.56). To je druhý rozměr jeho svědectví: přijímání Slova a předávání krásy Slova, vyprávění o tom, jak setkání s Ježíšem mění život. A to bylo pro Štěpána tak důležité, že se nenechal zastrašit ani výhrůžkami svých pronásledovatelů, ani když viděl, že se pro něj věci vyvíjejí špatně (srov. v. 54). Dobročinnost a hlásání, to byl Štěpán. Jeho největší svědectví je však jiné: že uměl spojit lásku a zvěstování. Přenechal nám ji v okamžiku smrti, kdy po Ježíšově vzoru odpustil svým vrahům (srov. v. 60; Lk 23,34). Láska, hlásání, odpuštění.

Zde je tedy naše odpověď na naši otázku: své svědectví můžeme zlepšit láskou k bratřím a sestrám, věrností Božímu slovu a odpuštěním. Láska, slovo, odpuštění. Právě odpuštění ukazuje, zda skutečně praktikujeme lásku k druhým a zda žijeme podle Ježíšova slova. "Odpuštění", per-dono, je ve skutečnosti, jak naznačuje samo slovo, největší dar, dar, který dáváme druhým, protože jsme Ježíšovi, který odpustil nám. Odpouštím, protože mi bylo odpuštěno, a na to zapomínáme... Zamysleme se, každý z nás, nad svou vlastní schopností odpouštět: jaká je moje schopnost odpouštět v těchto dnech, kdy se můžeme setkat, kromě mnoha jiných, s některými lidmi, s nimiž jsme nevycházeli dobře, kteří nám ublížili, s nimiž jsme nikdy nenapravili své vztahy. Prosme novorozeného Ježíše o něco nového: o novost srdce schopného odpouštět - všichni potřebujeme odpouštějící srdce. Prosme Hospodina o tuto milost: Bože, ať se naučím odpouštět. Prosme o sílu modlit se za ty, kteří nám způsobili bolest, modlit se za lidi, kteří mi ublížili, a vykročit vstříc otevřenosti a smíření. Kéž nám Hospodin tuto milost udělí i dnes.

A Maria, Královna mučedníků, ať nám pomáhá růst v lásce, v lásce ke Slovu a v odpuštění.