papež František | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus C)
Svaté Rodiny - C / Angelus - Nazaretská Rodina je svatá, protože byla soustředěna na Ježíše

Na dnešek připadá Svátek Svaté Rodiny a liturgie nám nabízí rozjímání o zkušenosti Marie, Josefa a Ježíše, spojených nezměrnou láskou a prodchnutých obrovskou důvěrou v Boha. Dnešní evangelium (srov. Lk 2,41-52) líčí cestu nazaretské rodiny do Jeruzaléma na slavnost Paschy. Na zpáteční cestě si však rodiče všimnou, že dvanáctiletý syn nejde s nimi ve skupině. Po třech dnech hledání a obav jej nalezli v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a diskutuje s nimi. Když jej Maria a Josef spatřili, »celí se zarazili« (v. 48). Matka se netajila s tím, že si dělala starosti, a řekla: »Tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali« (tamt., Český ekumenický překlad Bible má »s úzkostí« - pozn.překl.). Úžas - »celí se zarazili« - a úzkost - »s bolestí jsme tě hledali« - toto jsou dva prvky, ke kterým bych rád obrátil vaši pozornost: úžas a úzkost.

V Nazaretské Rodině nikdy nechyběl úžas, ani v dramatické chvíli, když se ztratil Ježíš. Je to schopnost žasnout nad postupným zjevováním Božího Syna. Stejný úžas pociťovali také učitelé v chrámu, kteří »žasli nad jeho chápavostí a jeho odpověďmi« (v. 47). Co je úžas? Co znamená žasnout? Úžas a údiv je opakem postoje, který považuje všechno za samozřejmost, je opakem postoje interpretujícího okolní realitu a dějinné událostí pouze podle vlastních kritérií. Člověk, který si tak počíná, neví, co je údiv a co je úžas. Úžas znamená otevřít se druhým, chápat důvody druhých. Tento postoj je důležitý pro uzdravení pošramocených vztahů mezi lidmi a je nezbytný také k zahojení otevřených ran v rodinném prostředí. Když je v rodinách problém, pokládáme za samozřejmé, že máme pravdu, a zavíráme dveře druhým. Je však potřeba se zamyslet, co je v tom druhém dobrého, a žasnout nad tím dobrým. To napomáhá ke sjednocení rodiny. Máte-li problémy v rodině, myslete na to dobré, co je v tom, s kým máte problém, a obdivujte to. Pomáhá to k zahojení rodinných zranění.

Druhý prvek, který bych rád z evangelia vyzdvihnul, je úzkost, kterou zakoušeli Maria a Josef, když nemohli nalézt Ježíše. Tato úzkost vyjevuje ústřední postavení Ježíše ve Svaté Rodině. Panna a její ženich přijali tohoto Syna, opatrovali a viděli, jak s lety roste v moudrosti a milosti mezi nimi. Především však On rostl v jejich srdci, a ve vztahu k Němu postupně sílily jejich city a chápavost. Nazaretská Rodina je svatá, protože byla soustředěna na Ježíše. Jemu patřila veškerá Mariina a Josefova pozornost a péče.

Úzkost, kterou zakusili v oněch třech dnech, kdy se jim Ježíš ztratil, by měla být také naší úzkostí, když jsme od Něho vzdáleni, když jsme od Ježíše daleko. Měli bychom zakoušet úzkost, když si tři dny nevzpomeneme na Ježíše, nemodlíme se, nečteme evangelium a necítíme potřebu Jeho přítomnosti a Jeho útěšného přátelství. Nezřídka míjejí dny, kdy si nevzpomenu na Ježíše. Ale to je nepěkné, velmi nepěkné. Měli bychom vnímat úzkost, když k tomu dojde. Maria a Josef jej hledali a nalezli v chrámu, když učil. Rovněž my, a zvláště v Božím domě, se můžeme setkávat s božským Mistrem a přijímat Jeho poselství o spáse. Ve slavení eucharistie živě zakoušíme Krista, který k nám promlouvá, nabízí svoje Slovo, osvěcuje naši cestu a dává nám svoje Tělo v eucharistii, odkud dostáváme sílu, abychom se vyrovnali s každodenními těžkostmi.

Vraťme se dnes domů s těmito dvěma slovy: úžas a úzkost. Umím žasnout, když vidím dobro u druhých? A takto řešit rodinné problémy? Cítím úzkost, když jsem se vzdálil od Boha? Modleme se za všechny rodiny světa, zejména za ty, kde z různých důvodů chybí pokoj a harmonie. A svěřme je pod ochranu Svaté Rodiny z Nazareta.