Navigace: Tematické texty P Pastorační péčePastorační péče v méně obvyklých situacích - část I. (P. ing. Aleš Opatrný) 2. O koho pečujeme

2. O koho pečujeme

Předpokládáme, že pastorační péče v uváděném širším slova smyslu není omezena jen na křesťany, přesněji řečeno na ty, kdo se ke křesťanským církvím hlásí. Evangelní příklady nám ukazují, že Ježíš se postaral o toho, kdo u něho pomoc hledal a zkušenost ukazuje, že pastýřská péče bývá vyhledávaná i těmi, kdo do církve nepatří a přesto právě v ní hledají pomoc. Je ovšem nutné předpokládat, že největší část pastorační činnosti církve se bude konat ve prospěch křesťanů a že oni budou právem očekávat péči z křesťanských aspektů kompetentní.





2.1. Křesťan, věřící, ateista

Z úcty k pravdě a z úcty ke konkrétním lidem je třeba rozlišovat a respektovat stav toho, kdo je objektem péče. Křesťan se zpravidla nechá bez protestů označovat i jako křesťan i jako věřící. Ale řada lidí nepokřtěných a nežijících ve spojení s žádnou církví a denominací se dnes velmi ohrazuje, jsou-li nazváni nevěřícími. Právem. Je třeba jejich víru poznat a respektovat, ať už je jakákoliv či jakkoliv fragmentární. Slovo ateista je pak dobré reservovat jen pro ty, kdo se tak sami označují. Je to dnes spíš vzácné než obvyklé.





2.2. Péče o katolíky, význam svátostí

Je nepopiratelné, že v katolické církvi hrají svátosti velkou a z jistého hlediska ústřední roli (srov. např. KKC 1116) . Nicméně život v církvi a život z víry se nekryje jen se svátostným životem. Právě v katolickém prostředí se občas stává, že pastorace je redukována jen na svátostnou pastoraci a že víra, která se pro život ze svátostí předpokládá, není u dotyčného člověka rozvinuta a nikdo se o její vznik či rozvíjení v daném případě nestará. Kromě toho pastorační působení se samo o sobě nemůže krýt jen s udílením svátostí, je to pole mnohem širší. Je tedy třeba v každém případě nepřistoupit jen na "sakramentální redukci" pastoračního působení a mít spíš na zřeteli potřebu všestranného doprovázení člověka v obtížných životních situacích a to jak v jeho životě víry tak v ostatních niterných i sociálních potřebách.





2.3. Evangelíci

Pro naše bratry z klasických evangelických církví jsou dominantní dvě veličiny: Boží slovo (Bible) a víra. Ať už ta která církev má ty nebo ony svátosti, víra a Boží slovo stojí zásadně před nimi. Podle chápání protestantských církví stojí význam osobního rozhodnutí a osobního úkonu víry vždy daleko před významem příslušnosti k církvi, před významem začlenění jednotlivce do církve.





2.4. Evangelikální a probuzenecké skupiny

Zde je zpravidla význam osobní víry ještě více umocněn a pastorační péče je buď na něj redukována nebo bezprostředně vázána. Jinými slovy: pro toho, kdo není plně věřící, není možno v pastorační oblasti nic udělat. Nezdar člověka v překonávání překážek a nebo nezdar toho, kdo se snaží pomoci, bývá vykládán jen a jen jako následek nedostatečné víry. Odborná pomoc (medicínská, pomoc psychologů) se často příkře odmítá. Nahrazování léků při modlitbách za uzdravení poukazem na víru nemocného a na víru těch, kdo se za něho je ovšem v některých okolnostech doslova životu nebezpečné.





2.5. Pravoslavní

Jejich postoje a chápání je samozřejmě katolickému chápání nejbližší. Je třeba upozornit na to, že ekumenické postoje v pravoslavném prostředí jsou velmi různé: od nesmírně vstřícných, kde si všimneme jen rozdílnosti obřadu a jinak skoro žádného rozdílu, až po velmi vyostřené, kdy se pravoslavní nechtějí s katolíkem ani pomodlit (oba postoje najdeme v naší zemi).


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 66,10-14c; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20

Ježíš nedává učedníkům seznam věcí, které si mají zabalit s sebou, když jdou na misii. Co jsou ty zásadní skutečnosti, které misionáři potřebují pro svoji práci? Nezamluvit svůj úkol (pozdravovat se s kdekým), nést pokoj a nikoli prokletí, být pokorní a nevybíraví nejen v jídle, ale i v tom, kdo nám přišel do cesty. Úkolem je přinést Boží království, nikoli poučky, úkoly či strach z Boha. A přestože byli učedníci nezkušení, přineslo jejich počínání ovoce. Možná právě toto je zásadní: Tak často se bojíme mluvit o své víře! Když se ale s pokorou a odevzdaností pustíme do díla, zjistíme, že jde o Bohem požehnanou a skvělou zkušenost, a to i přes nástrahy Zla.

Zdroj: Nedělní liturgie

Přímluvy dle aktuálního dění pro 14. neděli v mezidobí, cyklus C / 6.7.2025

(4. 7. 2025) Ježíš poslal své učedníky hlásat evangelium a zvěstovat Boží pokoj. V síle tohoto poslání se obraťme k Bohu…

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2025) svátek 5.7.

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou

(3. 7. 2025) Vydavatelství Nové mesto přináší publikaci Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou, která…

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

Svatý Prokop (svátek 4.7.)
(3. 7. 2025) (* Chotouň asi 970  + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2025) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."

Nedělní přímluvy dle aktuálního dění / Slavnost sv. Petra a Pavla, cyklus C / neděle 29. 6. 2025

(27. 6. 2025) Když byl apoštol Petr uvězněn, aby byl popraven, církevní obec se za něho naléhavě modlila k Bohu. Obraťme se…

Petr a Pavel (svátek 29.6.)

Petr a Pavel (svátek 29.6.)
(27. 6. 2025) Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým…