4. Jiné metody pastorační pomoci a péče

Jakkoliv je rozhovor nejobvyklejším a velmi plodným prostředkem pastorační péče, není samozřejmě prostředkem jediným. Nelze zde vyjmenovat všechny ostatní, které přicházejí v úvahu. Zmíníme se jen o několika, které přicházejí v úvahu častěji.





4.1. Pobyt v duchovně inspirujícím prostředí

Někteří lidé přímo žádají pro zklidnění nebo soustředění se na řešení svých problémů pobyt v klášteře nebo jiném podobném prostředí s duchovní atmosférou a předpokládanou pastorační péčí. Je třeba říci, že mnoho příležitostí k naplnění těchto požadavků u nás zatím není. Přesněji řečeno: lze mnohdy vyhovět, jedná-li se o člověka bez duševních obtíží a bez velkých nároků. Představa lidí s většími duševními obtížemi nebo nemocemi, která se občas vyskytuje, že by v situaci, kdy ve svém neladu nejsou schopni obstát mezi lidmi, by našli "chráněný prostor" v klášteře, kde by se zúčastnili "posvátného života", ovšem tak, že by se ostatní o ně starali, je sice hezká, ale v podstatě neuskutečnitelná.





4.2. Exercicie

Lze je doporučit člověku duševně zdravému a stabilnímu, má-li se zklidnit a soustředit na řešení své obtížné situace nebo má-li se mu pomoci k odpoutání od situace v podstatě hříšné. Ovšem s upozorněním, že exercicie ani exercitátor nemohou za něho učinit potřebné rozhodnutí, ani zařídit jeho realizaci. Exercicie mohou být prostředkem k uklidnění, k mobilizaci duchovních i duševních schopností, jsou ale prostředkem, který klade na účastníka značné nároky, to nelze smlčet. Zpravidla je nelze doporučit člověku výrazně labilnímu a už vůbec ne člověku s výraznými a akutními psychickými problémy. Pokud by se pro lidi tohoto typu organizovala jakási psychoterapie nebo psychoterapeutická rekondice s křesťanským programem, může to být dobré, ale nejsou to exercicie. Ty mají, kromě jiného, vést k rozhodnutí nebo ke změně životní cesty a tohoto nebývá člověk v psychickém neladu schopen. Spíš ho může takovýto požadavek nevhodně zatížit.





4.3. Pouť

Dnes je technicky zpravidla dobře možné, aby se těžkostmi obtížený člověk vydal na pouť na některá domácí poutní místa, nebo do Medjugorje, případně do Lurd. To může být velmi dobré, pokud není pouť pochopena jako magický prostředek, který člověka uchrání od nároků na prohloubení vlastní víry nebo na obrácení, pokud pouť není útěkem od řešení toho, co je třeba řešit a co člověk řešit nechce. Pouť je prostě pomocí tam, kde podporuje klientovo úsilí k zvládnutí problému, ne tam, kde má řešení problému suplovat nebo kde znamená prostě únik od toho, čím by se klient zabývat měl, ale čím se zabývat nechce.





4.4. Četba

Dobrá četba může motivovat, uklidnit, dodat naději, napomoci poučením k řešení situace. Jsou lidé, kteří si o každém svém problému zásadně musí něco přečíst, jsou jiní, kteří touto cestou pomoc většinou nepřijímají. Četba ale nemůže nahradit rozhovor, může ho jen doplnit. Nesmí k ní být někdo odkazován jen proto, že pomáhající nemá čas nebo ho nechce klientovi věnovat. Je mnohdy těžké doporučit četbu, která klientovi pomůže. Nestačí totiž zkušenost, že ta která kniha pomohla pomáhajícímu. Je často třeba experimentovat - vždy ale s literaturou solidní. V těžko řešitelných stavech je třeba počítat s tím, že klient bude nakloněn hledat senzační řešení a že mu bude bližší třeba literatura esoterická, než solidní duchovní nebo poradenská četba, která neslibuje nereálné věci. U depresivních onemocnění (jsou míněny skutečně diagnostikované deprese) je třeba počítat s tím, že nemocný člověk bude zřejmě vše číst s optikou, kterou mu dává jeho nemoc. Prakticky to znamená, že z textu, který se bude zdravému člověku zdát povzbudivý, optimistický nebo aspoň neutrální nemocný vyčte nemocný často tak pesimistické poselství, že se to zdravému může zdát až neuvěřitelné. Platí to i o čtení Bible.





4.5. Postoupení klienta jinému odborníkovi

Jsou situace, kdy pomáhající pochopí, že v daném případě je třeba zásah odborníka (poradna, psycholog, lékař, zkušenější duchovní vůdce apod.). Doporučení návštěvy někoho dalšího tak může být projevem solidnosti a svědomitosti pomáhajícího, ovšem klientovi nemusí být milé. Je třeba věci podat tak, aby klient neměl dojem, že se ho chce pomáhající zbavit, nebo že je tak těžkým případem, že si s ním skoro nikdo neví rady. Pomáhající by měl tedy s klientem zůstat v kontaktu i nadále. Na druhé straně jsou lidé, kteří se svou obtíží obejdou postupně všechny kněze, psychology, léčitele a hovorné paní v okolí. Tento postup je pro pomáhajícího velmi demotivující a někdy zamezí solidní pomoci.