9. Rozvod a doba po rozvodu

Literatura:
FAMILIARIS CONSORTIO, apoštolský list Jana Pavla II.,
OPATRNÝ A., Rozvedení v církvi, studijní text, Pastorační středisko Praha
WARSHAK, R. A., Revoluce v porozvodové péči o děti, Portál Praha, 1996

Rozvod bývá někdy považován za (dokonce jediné!) řešení manželských obtíží a krizí a nejsou řídké případy, kdy k němu radí i pastýři. Pokud tak dokonce činí po rozhovorech jen s jednou stranou, jednají více než nesvědomitě. Rozvod není řešením, rozvod je katastrofa, která někdy přijde nečekaně, někdy se jí nelze vyhnout, ale lze jí prožít a přežít - i když s trvalými ztrátami.





9.1. Jak se stavět k těm, kdo usilují o rozvod

Máme právo z titulu evangelní nauky s nimi nesouhlasit, ale nemáme právo je ponížit, odepsat nebo se jich zříci. Člověk, usilující o rozvod, bývá mnohdy v zajetí klamného přesvědčení, že rozvodem se konečně zbaví trýznivých starostí. Ve skutečnosti je ale spíš vymění za jiné, a to jen zčásti. Rozvod může být těžkým proviněním proti lásce (ne ovšem vždy - může být jen úředním stvrzením reálně neexistujícího života ve svazku bez naděje na úzdravu), ale není cestou ven z církve. Tedy, neodvrátíme-li někoho od úmyslu rozvést se, nemáme ani v tom případě právo ho opustit a nechat ho jeho osudu.





9.2. Co rozvod zjednoduší a co zkomplikuje

Rozvod bývá pociťován jako cesta z konfliktní únavné nebo neustále zraňující situace. Někdy skutečně touto cestou je. Na druhé straně je ale cestou k novým starostem. V našich podmínkách nastává mnohdy nový problém "soužití po rozvodu", protože partner se nemá kam odstěhovat. Často nastávají po rozvodu dlouhé spory o majetek a v případě, že rozvádějící se mají nedospělé děti, většinou trvalé problémy s jejich výchovou, přístupem k nim, vlivem návštěvy u partnera na jejich chování atd. Rozvod rozhodně není cestou do bezstarostného ráje.

Mnohdy se argumentuje ve prospěch rozvodu tím, že např. alkoholik bije a ohrožuje ženu a děti. Tyto případy existují, četnost je ale relativně malá. Pochopit lze ale ženy, které samy žádají o rozvod v případě, kdy jejich manžel chce žít jakousi trvalou bigamii mimo zákon: část týdne (měsíce) tráví u partnerky, část doma. Pro mnohé muže je tato situace víc než únosná (muž bývá psychologicky velmi dobře schopen mnohoženství), pro manželku ponižující a nesnesitelná.





9.3. Pomoc v době rozvodu a těsně po něm

Rozvod prožívají někteří (muži i ženy) jako psychické trauma. Pomoci je jim třeba, ale s vědomím, že náhlý pocit osamění (opuštění), daný někdy rozvodem, vede ke snadnému vzniku nežádoucích závislostí. To klade pomoci určité meze. V době rozvodu i po něm může být potřebná také pomoc materiální. I zde je třeba dbát na to, aby vycházela z více zdrojů a nebyla nežádoucím poutem. V každém případě je porozvodová doba dobou adaptace, kterou každý snáší jinak. Pro některé je to také doba, v níž musí najít své nové místo a novou roli ve společnosti (v obci, ve farnosti, v příbuzenstvu).





9.4. Vyrovnání se s rozvodem v průběhu času

Ať už je rozvod prožíván šťastně nebo nešťastně, znamená zpravidla životní ránu, určité ponížení (u opuštěné strany), v jeho přípravě a průběhu bývá člověk zraňován, bývá mu ublíženo. Proto jedním z největších a zpravidla dlouhodobých úkolů po rozvodu bývá postupné sebepřijetí po tomto nezdaru a poctivé odpuštění všem, kdo se podíleli na vzniku i zániku manželství: bývalému manželovi (manželce), rodičům, jeho/jejímu novému partnerovi a všem, kdo byli skutečnými nebo domnělými původci zranění. Tento úkol není v obecném povědomí, ale je velmi důležitý pro další život.





9.5. Úvahy o dalším manželství

U mladších lidí se vyskytují skoro vždy, ale nejen u nich. Člověk, který si zvolil manželství a žil v něm, nebývá disponován pro samotu. Familiaris consortio samozřejmě nesouhlasí s novým sňatkem těch, kdo uzavřeli platné manželství. Ale pokud k němu dojde, ukládá křesťanům pastýřskou péči o tyto lidi (FC 84). Povědomí o tomto je v církvi u nás malé. Zkušenosti však ukazují, že jde opravdu o věc potřebnou.





9.6. Péče o rozvedené, kteří zůstali sami i o ty, kteří uzavřeli další manželství

Ti, kteří zůstali sami, zůstávají někdy osamocení. Pomoc jim má poskytnout spíš skupina, než jednotlivec. Ten může být do neúplné rodiny až nezdravě vtažen nebo si ji může nepřípadně přisvojit. Jednodušší je socializace dětí, horší je to s osamělými rozvedenými dospělými. Ti jsou často také chápáni okolím jako potenciální nebezpečí, jako hledači partnerů i mezi manželskými páry. Někdy neoprávněně, jindy oprávněně. Nicméně bývá dobré vytvářet z osamělých rozvedených trvalou výlučnou skupinu. Dobrá je kombinace speciálních programů (např. vynikající práce M. Řezníčkové s osamělými maminkami v olomouckém Centru pro rodinu) s integrací dospělých i dětí ve farnosti, kde dospělým jsou svěřeny přiměřené úkoly.

Ti, kdo uzavřeli další manželství a jsou tak vyloučeni z přístupu ke svátostem, tvoří skupinu trvale trpících tímto stavem. Buď pak dlouhodobě žijí tímto problémem, nebo se od církve vzdalují. Pastorační pomoc zpravidla spočívá v odvedení koncentrace pozornosti na tento jediný byť důležitý bod jejich života. Je ovšem třeba vyučovat jak je samotné, tak jejich okolí v tom, co na jejich adresu říká Familiaris consortio (odst. 84). Mají být do života církve integrováni co nejvíce.


***

Další texty k tématu "rozvedení" naleznete zde