Adventní písně mistrně vyjadřují podstatu adventu (P. Aleš Opatrný)

Adventní doba

Adventní doba má svou teologicko - liturgickou náplň, nejen svou specifickou atmosféru, někdy hodně málo křesťanskou, totiž jen nákupní. Advent je jistě také přípravou na Vánoce. Ale je také - a možná ještě více - přípravou na Kristův druhý příchod.

Určitě tomu tak je v liturgii - v mešních textech i v liturgii hodinek, v Denní modlitbě církve, a to hlavně v prvních dvou adventních týdnech. Nemůžeme-li tyto texty studovat a sledovat, může nám pomoci kancionál. Adventní písně jsou z kancionálu zřejmě teologicky nejhodnotnější. Nejen v rorátech, ale i v písních "Ejhle, přijde Pán a Bůh náš" a "Vesele zpívejme" najdeme v mistrné zkratce jak obsah adventní doby, tak i osobní program k jejímu prožití.

Kdybychom tedy chtěli shrnout stručně obsah adventní liturgie, mohli bychom říci asi toto: Texty proroků, hlavně Izaiáše, připomínají téma očekávání. Očekávání spásy, vyvedení ze zajetí (tehdy z Babylona), uvedení do Boží skutečnosti. Nepřipomínají ale jen očekávání. Přinášejí také ujištění o Boží věrnosti, o jistotě spásy.

Připomínky Ježíšova narození, na jehož oslavu se chystáme, naději ve spásu zkonkrétňují. Ale i to je na první pohled něco, co leží v minulosti. A tak je tu tedy třetí krok: přítomnost a druhý příchod Ježíše Krista v budoucnosti. Protože tu byl příchod první, je tu smysluplná naděje, že příchod druhý bude dokonáním spásy pro všechny a na věky. "Proto se připravme, špatností se zbavme" - je adventní výzvou k pokání.
(podle P. Aleše Opatrného)