Africká bajka - o sebelásce

Které je nejdůležitější rozhodnutí v životě člověka?
Je to rozhodnutí mezi tím, zda uctívat sebe, nebo uctívat Boha.
_____________________________

Na počátku světa stvořil Bůh květiny, stromy, zvířata a lidi.
Když byl hotov a chtěl si odpočinout,
uslyšel pronikavě dotěrný a netrpělivý zvuk: „Píp! Píp!“
Rozhlédl se a spatřil červeného ptáka, který se houpal na malém stéblu trávy.

„Nejsem ani trochu spokojen, velký Bože,“ pípl malý ptáček,
„víš přece, že je tu ta stará kočka, která mě neustále honí!“
„Chceš-li,“ řekl Bůh, „proměním tě v kočku.“
Ptáček souhlasil - a v mžiku z něho byla velká kočka
s dlouhými vousy a ostrými drápy.
„To jsem ale krásná kočka,“ řekla si a hlasitě zamňoukala.

Objevil se pes a pustil se za ní. „Pane,“ křičela kočka, „to nevydržím ... ten darebák pes!“
Bůh si povzdechl a řekl: „Chceš-li, proměním tě tedy v psa!“
A tak se stalo: z kočky se stal pes, velký a silný,
s mohutným ocasem a mocným hlasem.
Hned se začal prát s ostatními psy a našel si také pána, který mu dával potravu.

Když nastal večer a nad krajinu se snesla tma, strachy zalezl a začal kňučet.
Všude bylo plno stínů a žhoucích očí!
„Pane, brzy přijde lev a sežere mě,“ kňučel.
„Prosím tě, udělej ze mě lva, abych se už nemusel bát!“

„U všech nebeských hvězd,“ zvolal Bůh, „vždyť ty pořád nejsi spokojen!
Pořád chceš být někým jiným. No dobrá, když myslíš, staň se lvem!“
A ze psa se stal lev.

Nějaký muž uslyšel lví řev, přiběhl, vzal kopí a mrštil jím po něm.
Lev začal bědovat:
„Velký Bože, to jsem si opravdu nezasloužil! Byl bych raději vojákem.“
„Jsi nerozumný,“ řekl Bůh, „víš vůbec, o co prosíš?“
„Vím,“ zavrčel lev, „chci být raději válečníkem!“

Tu se jakoby zablýsklo - a uprostřed vesnice stál bojovník oplývající silou,
voják se štítem, mečem a chocholem.
Muži z vesnice po něm závistivě pokukovali, dívky na něho mrkaly.
Válečník se pyšně slunil v lidské přízni.
Jednoho dne ho hlavní náčelník vyzval, aby za něho bojoval.
Rozmýšlel se, proč by mu měl sloužit: „Nejsem snad také velký a mocný, krásný a silný?“
A požádal Boha, aby ho proměnil v náčelníka.

„Ať jsi tedy náčelník!“ řekl Bůh. Chtěl mít konečně klid.
A válečník teď seděl na velkém trůně a měl okolo sebe mnoho krásných žen.
Tu přišli rádcové a řekli: „Velký panovníku, vládci nad slony a nosorožci,
je čas, abys přinesl oběť Tvůrci země, protože je mocný a podivuhodný.“

Nato svraštil náčelník čelo a řekl: „A já? Já jsem snad nikdo?
Kdo přinese oběť mně? Proč se přede mnou neklaníte?“

Tu se Bůh rozzlobil. Náčelníkovo obydlí se zachvělo mocným hromem;
silný vítr porazil rádce i ženy a shodil náčelníka z trůnu.
Když lidé zase přišli k sobě, všimli si, že náčelník zmizel.
Venku se houpal na větvičce keře malý, červený ptáček a křičel: „Píp! Píp!“
Lidé si ho nevšímali, protože stále ještě hledali svého náčelníka.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno