Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatíLudmila svatá Antonín Dvořák: oratorium Svatá Ludmila, op. 71, B144, B205 - text

Antonín Dvořák: oratorium Svatá Ludmila, op. 71, B144, B205 - text

Oratorium Svatá Ludmila napsal Antonín Dvořák v období od 17. 9. 1885 do 30. 5. 1886 na český text Jaroslava Vrchlického. 

Námět oratoria pojednává o období raných českých dějin, kdy pohanství bylo střídáno křesťanstvím. Libreto sestává ze tří částí: Na nádvoří hradu mělnického, V lesích berounských, V chrámu velehradském.

V první části přichází na Ludmilin hrad v Mělníku poustevník Ivan, který přesvědčuje pohanský lid o jediném Bohu.

Ve druhé části Ivana vyhledá kněžna Ludmila, která se chce nechat pokřtít. Také dojde k setkání s Bořivojem, který se do Ludmily zamiluje a je ochoten přistoupit na křesťanství, pokud ji tím získá za ženu.

V třetí části probíhá obřad na Velehradě, kde Ludmila s Bořivojem přijímají křest od biskupa Metoděje.

V oratoriu se střídají pasáže dramatické s lyrickými, velkolepé s intimními. Kromě sólových hlasů se výrazně uplatňuje sbor. V závěru díla Dvořák zhudebnil historický chorál Hospodine pomiluj ny, který zahajuje třetí část v podobě slavnostního pochodu a zakončuje celé oratorium jako velkolepá fuga.

 


DÍL I. Na nádvoří hradu mělnického

Na Ludmilin hrad v Mělníku přichází poustevník Ivan, který přesvědčuje pohanský lid o jediném Bohu.

 

1.

ÚVOD

SBOR POHANSKÝCH KNĚŽÍ:

Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů,
den svítá, slunce záhy pozlatí
svých růží deštěm čela skalních tesů,
do země cév se život navrátí.

Ó, slunce, září z nadpozemských krajů
s mdlých víček zažeň mdloby těžkých snů
a svěžest vdechni srdci písní hájů
a oheň slunce, po němž ruce pnu!

2.

ROLNÍK:

Vesno smavá, Vesno snivá,
buď nám štěstím milostivá,
rozdechni v květ poupata,
ty, jež´s láskou bohata.

3.

LID:

Květy, jimiž vesna vábí,
plné vůně, plné rosy,
oviňme kol čela Báby!

Matko, slyš, jak pláč náš prosí,
zažeň od nás zimy dech,
vyslyš zbožné přání všech!

4.

SBOR KNĚŽÍ A LIDU:

Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá
a život lidský mezi nimi sen.
Budiž bohům věčným nesmrtelná sláva,
Svantovít buď, Radhošť veleben!

5.

SBOR:

Tříhlav, který patří trojí tváří,
jak se střídá, mění v chvatu čas,
buď veleben!
Perun, který ohněm blesku září,
jehož hlasem v mračnech hromu hlas,
buď veleben!
Sláva budiž věčná bohům všem,
kteří brání, chrání českou zem!
Nad ní v mraku drží svoji dlaň,
žehnajíce její pluh i zbraň;
v trudu, v plesu, v míru, v bojích všech,
sláva bohům věčným, spásám Čech!

6.

LUDMILA:

Mé srdce chví se tlukem bouřným dnes,
kdy sochu Báby zasvětiti mám,
již vztyčila jsem v radost všem a ples,
by svědkem víry otců byla nám.

Ó, bohyně, jež jako slunce skvoucí
se vznášíš na prestolu přede mnou,
slyš naše písně horoucí a vroucí,
svou silou nakloň se k nám,
svou silou tajemnou,
zlo každé zažeň, dej nám úrodu
a žehnej vlasti, žehnej národu!

7.

SBOR:

Slyš naše písně horoucí a vroucí,
svou silou k nám se nakloň tajemnou,
a žehnej vlasti, žehnej národu!

8.

LUDMILA:

Od dětství ku oltáři
mne vodil svatý cit,
kde sláva bohů září,
jim bližší, bližší být!
Tam sednout k stavu s nimi,
kde snují žití běh
a útky tajemnými
let řídí sluncí všech!
Pít věčné pravdy zřídla
a chápat strom i květ,
své duši dáti křídla
a k slunci zaletět!
Ó, skryjte tváře v prachu,
vždy bozi s námi jsou,
v tmách noci, v bleskném nachu
nás vedou rukou svou!

9.

SBOR:

Vždy bozi s námi jsou,
kam bludný krok se šine,
vždy bozi s námi jsou,
nám jejich ruka kyne,
světlem a tmou a bouří zlou
nás vedou září svou.
A nikdo nezahyne,
a nikdo nezahyne!

10.

ROLNÍK:

Sem rychle Vesny květ,
ať sochu ověnčíme,
sem koláče a med
jí v oběť položíme.
Ať zví to celý svět,
jak velkou paní ctíme!
Ať v písni na šalmaj
zní cymbál, housle, dudy,
ať jásá celý kraj
a plesem zvoní všudy!
Ať máj květ vdechne v háj
a zlaté zrno v hrudy!

11.

SBOR:

Ký v pozadí to hluk?
Stráž dělí se, ký zvuk?
Slyš hlasy, rozhovor,
to lání, půtka, spor.
Muž divný vstoupil sem
a každý před ním něm,
jak úctou svatou jat
se kloní, stoupá vzad.
Jde pomalu blíž,
v bledé jeho tváři
zřím divné, neznámé jak světlo září,
skráň vznáší slavně, s nádherou,
jde pevně blíž sem s důvěrou,
jen ozbrojený sekerou.
Skráň vznáší slavně,
jde pevně s důvěrou,
a každý před ním něm,
jak úctou svatou jat,
se kloní, stoupá vzad.

12.

IVAN:

Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

SBOR:

Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?

IVAN:

V prach země padni, z kterého jsi vstala,
ó, modlo zlatá, kove bídný, podlý!
Čas, aby zář pravého slunce vzplála,
zde Kristův kříž, zde, lide můj, se modli!
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

13.

SBOR:

Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.
Slyš nářky žen a dětí kvílení,
jak žalobně se svatým hájem nesou,
ó, strašlivé a smutné úpění,
i stromy pláčí, korunami třesou.
Ten nový bůh v svět nese zničení.
Pomoc! Pomoc! Staří bozi kde jsou?
Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.

14.

LUDMILA:

Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplynout se směla
celá ve slzách!

Kdo´s, muži svatý, úcta hrozná
mne nutí kleknout před tebou,
však otce v tom zrak v tobě pozná,
jenž vlídnost pojí s velebou.
Ó rci, kam sledujíc tvé kroky,
by duše vroucí let se nes?
Ó, světla otevři mi toky
chci do nebes!

Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplnout se směla
celá ve slzách!

15.

IVAN:

Vstup v nitro své, mým bytem není země,
však sama najdeš mne a přijdeš ke mně.

16.

SBOR:

Co bude nyní, do budoucna zříme,
a bez nadějí a bázní se chvíme.
Jsou bozi ještě a je bůh ten pravý?
Je větší jich? Co věřit nyní máme?

17.

SBOR:

Vše láme se a bortí v chaos tmavý,
a vše se v propast plnou stínu noří,
vše úpí, kvílí, a se zmítá v noci.
Vše láme se a celý vesmír propadává tmám!

Ó, světlo věčné, které nad blankytem se miháš,
vládnouc tam zlatým slunce štítem,
sleť dolů v trysku hbitém, osviť cestu nám!

 


DÍL II. V lesích berounských

Ve druhé části Ivana vyhledá kněžna Ludmila, která se chce nechat pokřtít. Také dojde k setkání s Bořivojem, který se do Ludmily zamiluje a je ochoten přistoupit na křesťanství, pokud ji tím získá za ženu.

 

18.

ÚVOD

SVATAVA:

Ó, v jaké šeré lesní stíny
se, paní moje, ubíráš.
Skal tesy rostou v strmé klíny,
co hvozdů temná, děsná stráž.
I zvěř tu prchá zděšená,
jen v skalách mluví ozvěna,
ó srdce moje hrůza chvátí,
ne, s tebou nepůjdu více dál!

Já neměla ti víry dáti,
když vedla´s mne sem v stíny skal.
Víš, od té doby, onen kmet
co objevil se na Mělníce,
tvou duší víří příval běd,
ty nemáš klidu, stání více.
To divné kouzlo, jež z jeho slov
se jako bouřná blýskavice lilo,
jak schvátilo tě, jak tě podmanilo!
Jak vyhnalo tě z hradu stěn,
jak posilou ti cestou bylo!
Jak změněn den tvůj i tvůj sen,
jak pevná k chůzi slabá noha!
Já cítím, že tvůj život celý
byl dosud blud a klam a lež!

19.

SVATAVA:

Teď ptám se tě: co najít chceš?
Ó rci, proč tvé sem kroky spěly?

LUDMILA:

Já pravého chci najít boha;
což nevíš, co mně řekl sám:
"Vstup v nitro své,
mým bytem není země,
však sama najdeš mne
a přijdeš ke mně!"
A poslušná já pospíchám.

SVATAVA:

Viz, kterak trhlina tam v skále zeje,
ji kořen stromu svislý zpola kreje,
a v skále před ním trochu výš,
ční divné znamení, ten kříž!
Jej v ruce měl, když přišel v hrad,
ten kříž, ten kříž!

LUDMILA:

Pojď, nahlédněm, tam bydlí snad.
Mně srdce tluk to hlasně praví,
že pouze on mne pochyb zbaví.
Hleď, cosi u vchodu se míhá sluje,
jak zadržeti ňader těžký ston,
kdos vystupuje, to on!

20.

IVAN:

Já neklamal se, buď vítána, dcero!
Tě neděsilo tedy lesů šero,
skal útesy a výmol cest
a zvěře řvaní, balvan, klest;
jak tušil jsem, tys přišla přec!
Jak horlivá, tak buď též stálá,
já odhalím ti nové věci,
tu pravdu, jež se v kříži skrývá
a požehnáním na svět splývá.

21.

LUDMILA:

Dík, otče, já se nezklamala,
chci poznat pravdu, bludu tíž
chci zapomnít, chci cítit kříž.

22.

IVAN:

Nuž tedy pověz a pojmi v srdce svoje,
že v světě čeká nás jen blud a boje,
že těžká je to, trnovitá cesta
tím žitím k bráně nebeského města,
že moc a sláva před Pánem jsou ničím,
že v lásce jenom blaha věčný zdroj.

23.

LUDMILA:

Ó, dopřej, ať se v pokoře dál cvičím
a modlitby mé s tvými, otče, spoj!

24.

IVAN:

Tam Kristův kříž,
buď zdráv ten kříž,
jímž viny tíž
je lehká všem.

25.

BOŘIVOJOVA DRUŽINA:

Vesele hvozdem, vesele polem,
divoce srázy, skalinou, dolem
za kancem, medvědem chvátá náš sbor!
Na pleci šípy bouřlivě chřestí,
fičí a letí skrz houště, klestí,
a lovu štěstí odmění sílu a odmění vzdor!
Vesele hvozdem, vesele polem,
divoce srázy, skalinou, dolem
za kancem, medvědem chvátá náš sbor!

LUDMILA:

Ó, rozeznávám lesních rohů zvuk,
ó, s bázní jen ten nápěv ucho slyší!

SVATAVA:

Již vidím tesák, meč a šíp a luk,
ó, modlitbo, spěj rychle k nebes výši!

IVAN:

Ký v šero lesů zaléhá to hluk,
ta píseň divá co chce v této tiši?

LUDMILA, SVATAVA, IVAN:

Sbor divých lovců houštinou sem pílí,
ó, velký bože, stůj při nás v té chvíli!

BOŘIVOJOVA DRUŽINA:

Kdo se nám může do cesty stavit?
Všecko chcem zdeptat, strhat a splavit,
rokliny slezeme i štíty hor,
tesákem, šípem anebo pěstí
skolíme medvěda, když vlákán v scestí
a lovu štěstí odmění sílu a odmění vzdor.

26.

BOŘIVOJ:

Ó, jaký obraz oku mému
se v stínu lesním otvírá!
Laň poraněná šípem v boku
ve posledním juž padla skoku,
u nohou starce umírá.
On rukou nad ní dělá znamení,
šíp vytáh; ó, hrůzo! Jaké zděšení!
Laň zdráva lehá k němu blíže
a vděčně ruce jeho líže!

BOŘIVOJOVA DRUŽINA:

Mne jímá strach, mne jímá děs,
je po radostech lovu dnes;
ký zloboh nám to v cestu sem
se divným staví zázrakem!

BOŘIVOJ:

Ó, jaká sličná mladá dívka
se tají v skále zraku mému,
co divně v ňadro se mi vkrádá
a praví srdci vzbouřenému:
Zde cíl a konec lovů tvých,
na jiný lov se vypravíš!
Ó, starče, stůj mi rychle v slovu,
kdo jsi, kdo ona, promluv již!

BOŘIVOJOVA DRUŽINA:

Mne jímá strach, mne jímá děs,
je po radostech lovu dnes;
ký zloboh nám to v cestu sem
se divným staví zázrakem!

27.

IVAN:

Já bludné duše světlu vracím,
tmy roptyluji, modly kácím,
jsem sluha boží, znak můj kříž!

28.

SBOR:

Ó neklamu se, chápu juž,
toť strašlivý ten svatý muž,
jenž na Mělníce s důvěrou
v prach skácel modlu sekerou
a dívka vedle spanilá
je velká kněžna Ludmila!

29.

BOŘIVOJ:

Ach, ona, po níž srdce moje prahne
jak po sluneční záři mladý den!
Ó, kmete, mluv, kde cesta jen se táhne,
chci věřit, chci být k světlu uveden.

IVAN:

Nu, tak se pokoř divům božím;
v tvou ruku, chceš-li, její složím,
však musíš bludů starých nechat,
jak ona za světlem spěchat,
jímž Kristus jest!

BOŘIVOJ:

Chci podstoupiti všecko,
já drsný lovec v rukou tvých jsem děcko.
Ó, veď mne, kam chceš, jen ona když
na konci této pouti u mne stane!

IVAN:

Tvá duše bludem těžkých hříchů stoná
a její jako rajská lilje plane.

30.

BOŘIVOJ:

Ó, cestu ukaž mi, jak ji mám dobýt,
chci všechno podniknout, poklekám,
chci duši květem svatých ctností zdobit
a pokání se zkoušky nelekám!
Svůj trůn, své žezlo k nohoum tobě skládám,
před křížem Krista i před tebou padám,
před křížem Krista Pána na kolena padám!

31.

SBOR:

Ó, vizte, kníže náš vrhá se na kolena,
jeť zlomen jeho divé pýchy vzdor!
Ó buď nám kněžnou ze všech vvolená,
jež krásy a ctnosti velký jsi vzor!

32.

LUDMILA:

Ó, kterak mohu zvednout k tobě zraku,
ku výši tvé, ó, kníže všemocný?
Já pravdu hledám zde, jež skryta v mraku,
a k tomu Ivan byl mi pomocný.

33.

SBOR:

Ó běda, nechce slyšet jeho lkaní!

34.

BOŘIVOJ:

Jak z krásného snu náhle procitlý,
se svíjím u tvých nohou: Smilování!

IVAN:

To učil z kříže, dcero, Bůh tvůj nový;
ó, dej mu ruku, ó, dej! Přátelskými slovy
tu velkou ránu jeho zahoj nitra;
což nevidíš, vždyť křesťanem chce býti!
Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
nad celou vlastí vzplane v lepší žití!

35.

LUDMILA:

Já hledala jsem záři tohojitra
a cítila jsem v sobě lepší žití...

SVATAVA:

Já tonu v tmách, ó kde jsi, záře jitra?
Čím v rukou osudu je lidské žití?

BOŘIVOJ:

Ó, divuplné kouzlo toho jitra,
v směr jiný obrací se moje žití...

IVAN:

Ó, svol jen, svol a zář nového jitra
nad celou vlastí vzplane v lepší žití...

LUDMILA:

...z mých očí slzy a modlitba z nitra
se nesly k světlu, které z kříže svítí!

SVATAVA:

Čím naše naděje a tuchy nitra,
čím slza, která v oku lásky svítí?

BOŘIVOJ:

... a květy pučí z pouště mého nitra
a nové slunce v nový život svítí!

IVAN:

...tma ustoupí a Satana léč chytrá
se v slunci rozplyne, jež z kříže svítí!

LUDMILA:

Ty s tváří otce, slovem apoštola
mne povznášíš až nad edenský práh.

SVATAVA:

Ač zdráhám se, vím, duch můj neodolá,
má celá minulost se kácí v prach.

BOŘIVOJ:

Vše nadarmo, má duše neodolá,
ó, světlo žití, vítej, vítej v tmách.

IVAN:

Vzplá srdce touhou, duše neodolá
a křídlem lásky letí v rajský nach.

SBOR:

Ó, dive lásky, jak tě velebit?
Zde vázne slovo, ret je žasem němý,
ó, hloubko lásky, jak tě pojme cit!

SBOR ANDĚLŮ

Níž s říše rajské skrz červánků svit
juž nachylme se mraků peřejemi,
tam divem lásky spasen bude lid,
Pán žehná jemu svými divy všemi,
ráj sám to uklání se k české zemi.

BOŘIVOJOVA DRUŽINA:

Slyš! Slyš!
Andělé jen šumí perutěmi
a Bůh sám s výše žehná české zemi.

 


DÍL III. V chrámu velehradském

V třetí části probíhá obřad na Velehradě, kde Ludmila s Bořivojem přijímají křest od biskupa Metoděje.

36.

ÚVOD

SBOR:

Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Spasiteli všehomíra,
spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!

Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!

Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!

37.

IVAN:

Nuž přistupte, mnou víře vyučeni,
juž čeká svatý biskup Methoděj
a v trub a bubnů hlahol
a v lidu pění a jásání
vykoná svatý děj!
Ať vodou křestu smyje bludu stíny,
ať Kristus přijme všechny za své syny!

BOŘIVOJ:

Ne pouze já a Ludmila,
však celý národ můj, otče,
za křestu dar tě prosí.

38.

BOŘIVOJ A LUDMILA:

Ó, nech juž skanout nad našimi čely
tu svatou vláhu čisté rajské rosy!
Duch letí výš a slzí příval vřelý,
a vzdechů proud o smilování prosí!

39.

LUDMILA:

U cíle stojím snahy své a tužby,
tvou péčí, otče, nebi vrácená,
své Kristu nabízejíc skromné služby
zřím cestu v ráj, jak celá zlacena
se otvírá, mé žaly víra plaší,
ty kyneš mi a tvojí velebou
jsouc oslněna výš se duše vznáší!

IVAN:

Nuž poklekněte před biskupem oba,
nad vámi v mraku stůjtež andělé!
Čel vašich křestu dotkni se juž zdoba
a vstaňte, křesťané a manželé!

Ó, zněte, písně, zněte k nebes báni
a vyproste jim zdar a požehnání!

40.

SBOR:

Nuž poklekněte před biskupem oba,
nad vámi v mraku stůjtež andělé!
Ať rozzvučí se zem i nebe v plese!
Ó, pějte Alleluja, radujte se!

41.

IVAN:

Duchu svatý, sestup v nachu,
zemského se dotkni prachu,
zacloniž je s výsosti
nad hvězdnou svou milostí!
Synu, jenž jsi s dřeva kříže
spasil svět, k nim nakloň se níže,
nad květ lilijí a sníh
očisť hříšné duše jich"!

42.

43.

SVATAVA:

Panno, matko Stvořitele,
Boha, jež jsi nesla v těle,
v bludech, žití úskoku,
věrně stůj jim po boku!
Andělé, u lásky zřídla,
rozpněte tam hvězdná křídla,
svějte v boje trud a vír,
jim do srdcí ples a mír!

SBOR ŽEN A DÍVEK:

Svějte v boje trud a vír,
jim do srdcí ples a mír!

44.

SBOR LIDU:

Ó, zněte, písně, zněte k nebes báni
a vyproste jim zdar a požehnání!

SVATAVA:

Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
ostříhej své věrné stádce,
roztáhni své lásky dlaň,
všechny věrné Čechy chraň!

SBOR I a II, SVATAVA, IVAN:

Ty, jenž jsi vesmíru vládce,
ostříhej své věrné stádce,
roztáhni své lásky dlaň,
všechny věrné Čechy chraň,
dokud v plesu svém a tísni
ctít tě budou otců písní.

45.

LUDMILA, SVATAVA, BOŘIVOJ, IVAN:

Hospodine, pomiluj ny!..

SBOR:

Hospodine, pomiluj ny!...

LUDMILA, SVATAVA, BOŘIVOJ, IVAN, SBOR:

Hospodine, pomiluj ny!...
Spasiteli všehomíra,
spasiž nás i uslyšiž,
Hospodine, hlasy naše!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!


Zdroj: www.antonin-dvorak.cz/dilo/svata-ludmila-text/, wikipedia, Breviar.cz

Nahrávka k poslechu:

 
 

Související texty k tématu:

Svatá Ludmila

Čtení z dnešního dne: Pondělí 7. 10. 2024, Památka Panny Marie Růžencové

Gal 1,6-12;

Komentář k Kněz i levita měli málo času, byli zřejmě zaneprázdněni posvátnými záležitostmi pro Hospodina. Cesta k našemu Pánu však vede skrz záchranu otloukaných…:

Zdroj: Nedělní liturgie

Na DNES pondělí 7. října vyhlásil papež František Den modliteb a půstu za mír

Na DNES pondělí 7. října vyhlásil papež František Den modliteb a půstu za mír
(7. 10. 2024) „Je toho zapotřebí, zatímco válečné požáry nadále pustoší lidi a národy“.

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)
(7. 10. 2024) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…

Panna Maria Růžencová

Panna Maria Růžencová
(5. 10. 2024) Dne 7. 10. se slaví památka Panny Marie Růžencové.

Pokračujeme ve vydávání nedělních přímluv dle aktuálního dění

(4. 10. 2024) Na základě ohlasů čtenářů jsme se rozhodli v projektu zatím pokračovat

Svatá Faustina (Faustyna) Kowalská / 5. říjen

Svatá Faustina (Faustyna) Kowalská / 5. říjen
(4. 10. 2024) Faustina Kowalská je zvěstovatelkou Božího milosrdenství. Její poselství dalo vzniknout duchovnímu hnutí úcty k Božímu…

4. října: svátek svatého Františka z Assisi

4. října: svátek svatého Františka z Assisi
(3. 10. 2024) Celý Františkův život byl jedním velkolepým zpěvem lásky. Láska vedla Františka k mystickému sjednocení s Ukřižovaným,…

Každý máme svého osobního průvodce - anděla (2.10.)

Každý máme svého osobního průvodce - anděla (2.10.)
(1. 10. 2024) Hle, pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl a přivedl tě na místo, jež jsem ti určil. Uctívej ho a…