Boží jméno

V orientální tradici označuje jméno zároveň osobitost, podstatu pojmenovávaného. Znát jméno znamená znát osobu. V Písmu je jméno Jahve zmíněno 6628krát. Vyloženo je však jen jednou prostřednictvím Mojžíše: "Jsem-který-jsem-já-který-tu-vždy-bude- pro-vás" - "Jsem-tady-pro-vás". To je Boží jméno, které charakterizuje jeho osobu (Ex 3,14).

Ale bylo na to, co toto jméno slibovalo, také spolehnutí? Dalo se tomuto "novému" Bohu věřit?

Na počátku historie Boha s Izraelem se tyhle otázky mohly, ba přímo musely objevit. Staletí po vyjití z Egypta byly tyto události zapsány. A pro tehdejší autory už bylo mimo jakoukoliv pochybnost: důvěra nebyla zklamána, zaslíbení je naplněno. Naděje se stala skutečností: Bůh je skutečný a takový, jak říká jeho jméno. "Ten, který je vždycky s námi." Za zapsaným stojí zkušenosti a svědectví mnoha generací. Ze záplavy událostí bylo vyzvednuto to nejpodstatnější: běh dějin je zachycen stručně a zjednodušeně. Zůstává přímočará historie, řetězec zázračných důkazů, že Boží jméno je skutečně víc než jen příslib. Bůh je takový, jak se jmenuje.