BOŽÍ LÁSKA - Edison, Bůh zachraňuje člověka

Co je dnes pro telefonní "linku důvěry" problémem číslo jedna?
Je to osamělost.
Jak aktuální je tu Tomáš Akvinský:
Všechny smysluplné zákony mají jen jeden konečný cíl, totiž přátelství.
Lidské zákony mají podporovat přátelství mezi lidmi.
Boží přikázání mají podporovat přátelství mezi Bohem a člověkem.
Jak je ale možné přátelství mezi nekonečně velkým Bohem
a nepatrným tvorem člověkem?
Je to možné, protože Bůh se stal člověkem a dává nám svého Ducha.
____________________________

Můžeme milovat Boha, aniž bychom věřili v jeho poselství spásy?
Ne, protože někdo je milován jen tehdy, je-li poznán jako láskyhodný.
_____________________________

EDISON 

V americkém státě Michigan zuří už několik dní bouře a deště.
Reky se proměnily v dravé proudy.
Na nádraží v Mount Clemens právě došla morseovkou zpráva.
Přednosta stanice Connors zbledl.

„Most se zřítil!“ volá na své kolegy.
„Vlak číslo sedm! Bude tam za deset minut. To je hrozné! Všichni zahynou!“

Patnáctiletý železničářský učeň Edison napjatě poslouchá. Kdyby tak bylo víc času. Zbývá však už jen devět minut. Najednou vyskočí. „Ve vlaku číslo sedm je moje sestra. Má přijet dnes večer. Kdybych ten vlak tak stihl.“

Connors potřásl hlavou. „Je příliš pozdě. Vlak už opustil poslední nádraží.
Můj Bože, to bude strašné!“
Hoch se nevzdává. Mozek horečnatě pracuje.

„Už to mám! Rychle! Parní lokomotiva!
Potřebuji okamžitě lokomotivu ve směru most!
Pískáním předám své sestře zprávu. Sestra umí morseovku.
Přednosta váhá. „Tvojí sestře přece nebudou věřit.“
„Už jen osm minut,“ volá chlapec. „Rychle, je to naše jediná šance!“

Connors se tedy pokusí. Přivolá topiče jedné lokomotivy,
který právě posunuje vagony.
„Jacku, vezmi chlapce s sebou a plnou parou jeďte směrem k mostu.
Ale včas zastavte! Most se zřítil.“

Edison vyskočil na lokomotivu a už se jelo.
Connors ještě zahlédl, jak stroj mizí v zatáčce
a dívá se na hodiny: ještě čtyři a půl minuty.

Dva kilometry před mostem začne Edison jako posedlý tahat za parní píšťalu.
Bleskovou rychlostí se rozléhají pronikavé tóny v morseovce:
„Zříceny most - zastavit! Zřícený most - zastavit!“

Ve vlaku číslo sedm se baví nic netušící lidé.
Jeden starší pán říká: „Vlakvedoucí asi přebral!“
Jedna mladá dívka však pozorně naslouchá.

„To je morseovka,“ volá. A pak si předříkává:
„Strženy most. Zastavit. - Zastavit! Máme zastavit! Most je stržený!“

Starý pán s knírkem se zlobí. „S tím se nedá žertovat, milá mladá dámo.
Vlak staví jen v nejvyšší nouzi.“
Stále zřetelněji je slyšet zoufalé signály. Už zbývá jen kilometr.

„Ale to není žádný žert!“ křičí dívka. „Most je stržený.
Musíme okamžitě zastavit. To jsou znamení morseovkou. Já ji umím.“
Chce zatáhnout za páku záchranné brzdy, ale je příliš malá.
Zoufale zaboří obličej do dlaní.
Jakási elegantní dáma volá: „To je nesmysl! To přece nemůže být pravda!“

Starý pán se však zarazí. „Jsi si jistá?“ ptá se dívky.
„Úplně. Ale rychle!“
Nato pán vyskočí a mocným trhnutím zatáhne za brzdu.
Kola strašlivě zaskřípou. Vlak se zastavuje.
K propasti zbylo asi jen dvacet metrů.
Jedna věc v této příhodě nás může přimět k zamyšlení:
Kdyby starý pán nevěřil v záchranné poselství,
byl by on a všichni ostatní spolucestující ztraceni.

Když poznáme, že k nám mluvil Bůh, a přece nechceme věřit tomu, co nám říká,
pak se může stát, že vlastní vinou zahyneme. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy psané životem, Pierre Lefevre,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.