Boží moudrost je lampa našich každodenních rozhodnutí (Jan Pavel II.)

Mdr 9, 1-6.9-11: Pane, dej mi moudrost
Generální audience 29. ledna 2003

1. Chvalozpěv, který byl nyní přednesen, uvádí větší část rozsáhlejší modlitby, vložené do úst krále Šalomouna, který je v biblické tradici považován za panovníka navýsost spravedlivého a moudrého. Nabízí nám jej 9. kapitola knihy Moudrosti, jednoho ze spisů Starého zákona, složeného v řečtině nejspíše v egyptské Alexandrii na prahu křesťanské éry. Dýchá z ní výraz velmi živého judaismu, jejž zrodila hebrejská diaspora v helénistickém světě.

V podstatě nám tato kniha předkládá tři proudy teologického myšlení: blaženou nesmrtelnost jako konečný přístav života spravedlivého člověka (srov. kap. 1-5); moudrost jako Boží dar a vůdce věřícího v jeho životních rozhodnutích (srov. kap. 6-9); dějiny spásy, především základní událost vysvobození z egyptského otroctví, jako znamení onoho boje mezi dobrem a zlem, který vyústí do plné spásy a vykoupení (srov. kap. 10-19).

2. Šalomoun žil deset století před tímto inspirovaným autorem knihy Moudrosti; byl však považován za praotce a ideálního tvůrce veškeré pozdější sapienciální tvorby. Hymnická modlitba vložená na jeho rty je slavnostní invokací adresovanou "Bohu otců a Pánu milosrdenství" (9, 1), aby udělil velmi cenný dar moudrosti.

V našem textu je zřejmá narážka na scénu, kterou líčí 1. Kniha královská, když se Šalomoun na počátku svého kralování odebral na posvátná návrší Gibeonu, kde stála svatyně, a po slavení velkolepé oběti měl v noci zjevení ve formě snu. Když ho sám Hospodin vybízí, aby prosil o nějaký dar, odpovídá: "Kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem" (1 Král 3, 9).

3. Podnět poskytnutý touto Šalomounovou invokací pak rozvíjí náš chvalozpěv řadou apelů na Pána, aby udělil nenahraditelný poklad, kterým je moudrost.

V úryvku, který vybrala liturgie chval, nacházíme dvě naléhavé prosby: "Dej mi moudrost … Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy" (Mdr 9, 4.10). Bez tohoto daru si člověk uvědomuje, že je bez vůdce, téměř zbaven polárky, která umožňuje orientovat se při mravních rozhodnutích života: "Jsem člověk křehký a krátkého věku, který jen málo chápe právo a zákony … bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic" (vv. 5-6).

Je snadné vytušit, že tato "moudrost" není jen prostá inteligence nebo praktická obratnost, nýbrž spíše účast na myšlení Boha, který "ve své moudrosti stvořil člověka" (srov. v. 2). Je to tedy schopnost pronikat do hlubokého smyslu bytí, života i dějin a jít pod povrch věcí a událostí, aby se odhalil jejich poslední význam, chtěný Pánem.

4. Moudrost je jako lampa, která osvěcuje naše každodenní mravní rozhodnutí a vede nás po správné cestě, "neboť ví, co se líbí očím Pána a co je správné podle jeho přikázání". Právě proto nám liturgie chval ukládá modlit se na počátku dne slovy knihy Moudrosti, aby nám Bůh byl nablízku svou moudrostí a "aby byl s námi i v naší námaze" každého dne (srov. v. 10) tím, že nám odhalí, co je dobré a co zlé, co je spravedlivé a co nespravedlivé.

Ruku v ruce s Boží moudrostí s důvěrou vykračujeme do světa. Pevně se jí držíme a máme ji rádi manželskou láskou podle Šalomounova příkladu, který podle knihy Moudrosti vždy vyznával: "Zamiloval jsem si ji a od svého mládí jsem ji vyhledával. Zatoužil jsem si ji přivést jako nevěstu a stal jsem se milovníkem její krásy" (8, 2).

5. Ve stopách svatého Pavla, který definoval Krista jako "Boží moc a Boží moudrost“ (1 Kor 1, 24), rozpoznali v Kristu Boží moudrost též církevní Otcové. Ukončeme proto nyní modlitbou svatého Ambrože, která se obrací ke Kristu takto: "Nauč mě slovům bohatým na moudrost, protože Tys Moudrost! Otevři mé srdce, Ty, kterýs otevřel Knihu! Otevři onu bránu, jež je v nebi, protože Ty jsi Brána! Kdo tam vstoupí skrze Tebe, bude vlastnit Nebeské království; kdo tam vstoupí skrze Tebe, nezklame se, protože se nemůže mýlit ten, kdo vstoupil do příbytku Pravdy! (Commento al Salmo 118/1: SAEMO 9, s. 377).

***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu

(Přeložil Josef Koláček SJ)