Bůh je živý (Henri Boulad)

Pro nás křesťany se pojem živého Boha nutně pojí s pojmem Boha trojjediného. Bůh může být živý, jen je-li v trojici. Jak to?

Evangelium nám zjevuje, že Bůh není čirá identita. Právě v dialogu Otce a Syna, v tom tryskání Otce do Syna skrze Ducha svatého, je Bůh živý. Bůh by nebyl živý, kdyby v něm nebyla možnost neustálého tryskání jeho Bytí do onoho Druhého, jeho samého, jímž je Syn, uvnitř právě jeho jediné a nedílné jsoucnosti.

Bůh je tryskání, Bůh je pramen.
Dříve než došlo k veškerému stvoření a k veškerým vnějším projevům jeho božského života, je nutno ujistit, že Bůh je pramen, pramen sám v sobě, pramen svého vlastního bytí. Nevíme, jak by bez trojičného tajemství Bůh mohl být pramenem. Pramenem koho? Pramenem pro koho? Ani nevím, jak by mohl být láska. láska ke komu? láska pro koho?

Bůh je pramen, protože je láska, protože je Trojice. Toto věčné rození Boha v něm samém v trojičném tajemství je příčinou božského altruismu, který je totožný s nekonečnou schopností milovat.
(Henri Boulad: Všechno je milost, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 47)