Bůh nám naslouchá

Nepodobá se modlám, které mají uši, ale neslyší. Není jako mocní, kteří naslouchají jenom tomu, co se jim zlíbí. On naslouchá všemu. Také stížnostem a hněvu svých dětí. A nejen naslouchá, ale naslouchá s láskou, co se nám děje.

 

Proto Ježíš říká „Otec dobře ví, co potřebujete,“ a není proto nutné mu toho hodně říkat. Stačí modlitba Otče náš. Neboť on naslouchá i našim nejhlubším myšlenkám.

 

Naslouchejme nyní pozorně, jak k nám mluví náš Bůh v Písmu: Říká: „Já jsem Bůh tvého otce… dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti.“ (Ex 3,6–7). Náš Otec naslouchá všem našim bolestným nářkům, ale zvláštním způsobem naslouchá nářkům způsobeným nespravedlností, jak říká faraónových poháněčů tohoto světa. Existuje spousta bolestí: ze zadržené mzdy, z nedostatku pracovních příležitostí, to jsou nářky volající do nebe. Jak říká svatý Jakub: „Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů“ (Jak 5,4). Bolesti doprovázející nespravedlnost volají do nebe, protože se jim dá zabránit tím, že budeme spravedliví, upřednostníme nejpotřebnější, vytvoříme pracovní místa, nebudeme krást, ani lhát, nebudeme účtovat peníze navíc, nebudeme využívat druhé…

 

Umění naslouchat je velká milost a dnes prosíme svatého Kajetána, aby ji pro náš lid, pro nás všechny vyprošoval. Abychom někomu pomohli, musíme mu nejdříve naslouchat. Naslouchat, čím žije, co potřebuje. Nechat ho mluvit a umožnit mu, aby sám vysvětlil, co si přeje. Nestačí jen vidět. Zdání někdy klame. Umění naslouchat je velká milost. Všimněte si, že náš nebeský Otec nám doporučuje jednu věc, a to abychom „poslouchali Ježíše, jeho Syna“. V tom je Otcova naděje: „budou poslouchat mého Syna“. A Ježíš nám říká, že když nasloucháme našim nejnepatrnějším bratřím, nasloucháme jemu.

 

Jak můžou někteří lidé říkat, že Bůh nemluví, že se nedá dobře rozumět tomu, co chce říct? Jistě že existují lidé, kteří nenaslouchají chudým, nepatrným, potřebným… Lidé, kteří naslouchají pouze vlezlým hlasům reklamy a statistik, a ne tomu, co říkají obyčejní lidé.

 

Naslouchat není jednoduše slyšet. Naslouchat znamená starat se, chtít porozumět, ocenit, respektovat, hájit cizí návrh. Je třeba zajistit, abychom dobře naslouchali, aby všichni mohli mluvit, aby se bralo v úvahu, co chce každý říct.

 

Světci jsou jako Boží uši, každý pro jinou potřebu. A také my můžeme v tomto smyslu být svatí, být Božím sluchem ve své rodině, ve svém bydlišti a na pracovišti. Být člověkem, který naslouchá, co lidé potřebují, ale ne proto, aby někomu ublížil nebo to šel říct dalším, ale aby všechny stížnosti předal Pánu. Mnozí tak již činí, když přinášejí k nohám světce lístečky se žádostmi od svých blízkých. A kromě vlastních proseb přinášejí i ty, o něž je druzí požádali, protože sami nemohli přijít. Takovému naslouchání nás učí svatý Kajetán: naslouchat ochotně jako světec, jako naslouchá náš Bůh Otec. Naslouchat, abychom mohli pomáhat: přimlouvat se a poskytnout pomocnou ruku.

 

Kéž naše Matka, kterou si oblíbil Bůh i jeho lid, protože naslouchá a předává dobré zprávy, přijme naše prosby a dá nám milost umět si naslouchat.

 

---

Z knihy: Promluvy z Argentiny
Autor: Papež František 
Vydalo Karmelitánské nakladatelství 
-101816-