Čekání patří k životu člověka (P. Aleš Opatrný)

Očekávání je nezbytnou součástí lidského života -
- kdo nic nečeká, ten nemá motivaci k životu. Ale čekání není důvodem k nečinnosti, k ne-žití. Čekání, ke kterému nás vede adventní doba, je čekáním na Pána. Na Pána, který přichází do našeho života teď, jako kdykoliv v minulosti. Na Pána, který je při liturgii uprostřed nás jako ten, který nás svým slovem učí a posiluje, který nás shromažďuje, odpouští nám, sytí nás. Jde s námi a jde před námi. Je uprostřed nás a na jeho poslední příchod čekáme. Je tím, bez koho, pokud jsme v něho uvěřili, nikdy nechcem být .A on nechce být bez nás - chce, podle evangelia, abychom byli tam, kde je on. Tedy u Otce. Pojďme tedy společně s Ježíšem k Otci v plné důvěře v Boží věrnost.

Z dnešního evangelia zazní silné slovo o pokání. Je navíc umocněno nepřehlédnutelnou postavou Jana Křtitele. Člověk, který slyší "pokání" ovšem může udělat jednu zlou věc: obrátí se k sobě samému. A to není obrácení, ke kterému nás Boží slovo vybízí. Protože zdroj života není v nás, ale je v Bohu. A tento zdroj se nám v Ježíši přiblížil na dosah. Ten, kdo chce život v plnosti, nemůže Ježíše minout. A toho, kdo se k němu obrací s upřímným srdcem, byť by byl sebevětší hříšník, Ježíš nemíjí.

Poctivý věřící člověk mívá mnohdy strach, aby z víry neudělal jen pláštík, zakrývající jeho slabost, lacinou útěchu pro věci, které pociťuje jako příliš bolavé. Ptá se, zda mu víra není něčím, co ho odvádí z reálného světa. Proto se ostýchá čekat od Boha mnoho, ba všechno. A právě v tuto chvíli by byla jeho víra jen lacinou útěchou. Advent nás vede k očekáváním reálným, ne zdánlivým.
(podle P. Aleše Opatrného)


+

Čekání patří k životu člověka.
Čekat se dá nejrůznějšími způsoby. S netrpělivostí, s nedůvěrou, strachem, anebo s láskou, radostí, nadějí a věrností. Po čekání přichází setkání a důležité je, jak se člověk na takové setkání připraví, zda něco očekává, zda má co poskytnout a čím posloužit.
Advent je také dobou čekání,
čekání na "Hosta" nejváženějšího, nejcennějšího a nejvznešenějšího. Očekáváme příchod našeho Zachránce, který přichází, aby nám ukázal jak žít život lásky, radosti a pokoje (Gal 5,22), a aby nás k tomuto životu vybavil. Jak správně prožít tuto dobu nám radí sv. Jan Křtitel: "Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.(Mt 3,2; Lk 3,4-5)
Čím hlouběji a pravdivěji prožijeme adventní dobu, tím radostněji a plněji budeme moci prožít vánoce. Vánoce znamenají příchod Světla, Lásky na tento svět, do našeho života.
V adventní době si obzvláště připomínáme nutnost stálé otevřenosti a připravenosti pro naše setkávání s Bohem, ale též na naše definitivní setkání s Ním.
Ježíš k nám přichází stále v nejrůznějších podobách:
v bližních, v životních situacích, ve svátostech, ve svém Slově...
Buďme proto stále připraveni na setkání s Tím, kterému patří veškerá moc na nebi i na zemi, s Tím, který zná radosti i trápení každého z nás, s Tím, kterému na každém záleží, s Tím, který si každého z nás zamiloval.
Ježíš sám říká: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču, zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou". (Zj 3,20) Nezapomeňme tohoto hosta pozvat k naší štědrovečerní večeři...
(Upravený text P. Aleše Opatrného)