Celibát je dar pro svět (P. Jan Balík)

V měsíci únoru se obyčejně intenzivněji modlíme za kněžská povolání. Není divu, je to měsíc, kdy mladí lidé podávají přihlášky na vysoké školy, a tedy i muži, kteří cítí povolání ke kněžství, se hlásí do semináře.

Sám Ježíš vyzýval, abychom se modlili za dostatek dělníků na vinici světa. A modlitby jsou opravdu zapotřebí. Vždyť svět začátku třetího tisíciletí potřebuje mnoho obětavých kněží. Avšak, nejde ani tak o jejich počet, jako o kvalitu.

Svět, který je stále složitější a který na svobodu každého člověka klade velké nároky, klade zvýšené požadavky i na současného kněze. Můžeme si jen letmo představit, jak velké nároky lidé na kněze mají. Měl by rozumět dětem, mladým i starým. Měl by být schopen dobře kázat. Neměly by mu být cizí organizační vlastnosti, manažerské a ekonomické dovednosti. Měl by být člověkem vzdělaným, schopným dialogu s kde kým... Výčet očekávání, ve kterém bychom mohli pokračovat, ukazuje, že lidé mají na kněze nereálné požadavky.

Co však přináší kněz do tohoto světa specifického a nenahraditelného? K odpovědi na tuto otázku nás snadno přivádí skutečnost, že lidé - byť nevědomě - očekávají a můžeme říci, vyžadují, aby kněz dnešní doby byl na prvním místě svědkem Boží svatosti. Nevadí, když nebude splňovat všechny požadavky současných lidí, když nebude všeuměl. To nejdůležitější, co mají druzí v jeho osobě rozpoznat, je dotek Boží blízkosti. Ve svých modlitbách často vyprošujeme pro církev, pro naše farnosti svaté kněze. Ano. Takové kněze dnešní svět potřebuje. Opravdové svědky Kristovy lásky, muže modlitby, služebníky milosrdenství. Lidé v dnešním knězi očekávají právě ono setkání s Bohem.

Výstižně to vyjádřil papež: "Kněžství je pro svět darem a tajemstvím." Nelze se proto divit, že postava kněze není snadno pochopitelná. Snad nejtěžší k pochopení jeho osoby je celibát. "Jak může žít muž bez ženy," ptají se mnozí současníci. "Jak chudý život žije tento člověk," litují druzí. Média zase ráda popisují případy, kdy nějaký kněz nedostál svému závazku celibátu. Není tedy divu, že se i uprostřed církve často mluví o celibátu a že se čas od času setkáme s názorem, že by církvi prospělo jeho zdobrovolnění.

To, že se o celibátním způsobu života často hovoří a mnozí nechápou jeho význam, není nic překvapivého. Sám Pán Ježíš, který v celibátu žil, poznamenal: "Kdo může pochopit, ať pochopí."1 Ježíš, když mluvil o lidech, kteří se zřekli manželství pro Boží království, věděl, že tak do života církve uvádí jeden z nejradikálnějších zákonů. Celibát byl zpochybňován snad ve všech dobách. Můžeme zde namátkou vzpomenout i naši českou katolickou modernu začátku 20. století.

Jedním z důvodů, které se dnes pro zdobrovolnění celibátu uvádějí, je domněnka, že právě celibát je příčinou menšího počtu povolání ke kněžství. Našemu národu blízký kolínský kardinál Joachim Meisner má docela jiný názor. Ve své knize Dívat se srdcem2 píše: "Domněnka, že zrušení celibátu by překonalo nedostatek kněží, je legenda." A svou argumentaci rozvíjí myšlenkou, že by tato změna problém nevyřešila, ale spíše ho přesunula do jiných oblastí. Ze své zkušenosti dodává, že i evangelické církve, které celibát neznají, trpí nedostatkem kazatelů.

Ptáme-li se po důvodech klesajícího počtu kněží, je dobré naslouchat pohledu papeže Jana Pavla II., který říká: "Úbytek kněžských povolání v diecézi nebo v národě je důsledkem toho, že slábne intenzita víry a duchovní horlivost."3

Zde se dostáváme do centra pochopení celibátu. Není to nějaké zúžení, ochuzení člověka ani především zřeknutí se něčeho. Celibát je na prvním místě volbou, která preferuje Ježíšův styl života a která celý život - duchovně i tělesně - dává do služeb Krista. To je hlavní důvod, proč církev povolání ke kněžství svázala s povoláním k celibátu. Kněz tak už svým základním postojem ukazuje na evangelijní radikalismus, z kterého potřeba celibátu vyrůstá. Kněz žijící v celibátu je svědkem, výzvou k zamyšlení. Vždyť jeho styl života nelze pochopit bez tajemství Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého, bez víry ve věčný život, bez existence Boha. Svou radikální volbou ukazuje na nebe a na to, že Bůh přesahuje vše lidské - i to lidsky nejkrásnější. Životní styl kněze tak může mnoha současným lidem pomoci, protože jim ukazuje, že je možné volit i jiný než hedonistický styl života. Je podporou snoubencům, kteří zápasí o svou snoubeneckou čistotu. Je příkladem pro manžele, kteří probojovávají věrnost své lásky.

Ten, kdo poctivě žije kněžský celibát, prožívá tajemství duchovního otcovství a mateřství. Vždyť svým životem a službou plodí a vychovává druhé pro život s Bohem.

Je-li volba Boha důležitá pro každého křesťana, pak tím spíše kněz má být v této radikalitě vzorem. A tam, kde se mladým lidem hodnota celibátu předkládá v celé své náročnosti i v celé své kráse, není o kněžská povolání nouze. Důkazem toho je například římská diecéze s rostoucím počtem bohoslovců nebo rychle se rozrůstající skupina Kristových legionářů.

Lidé chtějí potkávat v knězi člověka Božího, který jim pomůže na cestě k setkání s Kristem. Proto je třeba, abychom si daru celibátu vysoce vážili jako něčeho velice významného a snažili se pochopit jeho velkou cenu pro život kněží a celé církve. Je to, jak často zdůrazňuje Jan Pavel II., cenný Boží dar i pro současnost.

Chce-li tedy církev mít svaté kněze, kteří by dokázali především doprovázet druhé ke Kristu, nemůžeme odstraňovat radikalitu, kterou sám Ježíš uvedl v život.



1 Mt 19, 12
2 Dívat se srdcem, Kardinál Joachim Meisner, Karm. nakl. 2002, str 131n
3 Jan Pavel II., Setkání s klérem římské diecéze, 14.2.2002


Komentář únor 2003