Cesta v katechismu

618
Kříž je jedinou obětí Krista, který je jediným "prostředníkem mezi Bohem a lidmi" (1 Tim 2,5). Protože se však ve své vtělené božské osobě "jistým způsobem spojil on sám s každým člověkem", dává všem lidem "možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh". Kristus vyzývá své učedníky, aby vzali svůj kříž a následovali ho, protože on sám trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích. (1Petr 2,21) Kristus chce totiž přidružit ke své vykupitelské oběti právě ty, kteří z ní mají prospěch jako první. To se splnilo ve svrchované míře na jeho Matce, která je mnohem niterněji než kdokoliv jiný spjata s tajemstvím jeho vykupitelského utrpení.
"Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž."

1040
Poslední soud nastane ve chvíli Kristova slavného návratu. Jen Otec zná jeho hodinu a den; on sám rozhodne, kdy má přijít. Skrze svého Syna Ježíše tehdy pronese své konečné slovo nad celými dějinami. Poznáme poslední smysl celého díla stvoření a celé ekonomie spásy a pochopíme obdivuhodné cesty, po kterých Boží prozřetelnost vedla každou věc k jejímu poslednímu cíli. Poslední soud ukáže, že Boží spravedlnost vítězí nad všemi nespravedlnostmi spáchanými jeho tvory a že Boží láska je silnější než smrt.607

1533
Křest, biřmování a eucharistie jsou svátosti uvedení do křesťanského života. Jsou základem obecného povolání všech Kristových učedníků ke svatosti a k úkolu evangelizovat svět. Tyto svátosti zprostředkují Kristovým učedníkům potřebné milosti, aby mohli žít podle Ducha v tomto životě poutníků, kteří jsou na cestě do vlasti.

1696
Kristova cesta "vede k životu", opačná cesta "vede do záhuby" (Mt 7,13).10 Katecheze církve se stále zabývá evangelním podobenstvím o dvou cestách. Ukazuje totiž, jak jsou mravní rozhodnutí důležitá pro naši spásu. "Jsou dvě cesty, jedna je cesta života a druhá je cestou smrti; mezi nimi je však velký rozdíl."11

1697
Při katechezi je důležité naprosto jasně vysvětlit radosti a požadavky Kristovy cesty.12 Katecheze "nového života" (Řím 6, 4) v Kristu bude:
katechezí Ducha svatého, učitele vnitřního života podle Krista, sladkého hosta a přítele, který oduševňuje, vede, napravuje a posiluje tento život;
katechezí milosti, protože jsme byli spaseni milostí a naše skutky mohou přinášet plody pro věčný život opět skrze milost; katechezí blahoslavenství, protože Kristova cesta je shrnuta v blahoslavenstvích, jediné cestě, která vede k věčnému štěstí, po němž touží srdce člověka;
katechezí hříchu a odpuštění, protože člověk neuzná-li, že je hříšník, nedokáže poznat pravdu o sobě samém, což je podmínka správného jednání, a bez nabídky odpuštění nemohl by tuto pravdu snést;
katechezí lidských ctností, která vede k tomu, aby se člověk dal uchvátit krásou a přitažlivostí správných předpokladů pro dobro;
katechezí křesťanských ctností víry, naděje a lásky, která se inspiruje velkodušně příkladem svatých;
katechezí dvojího přikázání lásky rozvinutého v desateru;
církevní katechezí, protože křesťanský život může růst, rozvíjet se a být sdílen právě v rozmanitých výměnách "duchovních darů" ve "společenství svatých".

1698
První a poslední opěrný bod takové katecheze bude vždy sám Ježíš Kristus, který je "cesta, pravda a život" (Jan 14,6). Jen tehdy budou-li se křesťané na něho dívat s vírou, mohou doufat, že on sám v nich uskuteční svá přislíbení, a jen když ho budou milovat takovou láskou, jakou je miloval on, vykonají díla, která odpovídají jejich důstojnosti.
"Prosím vás, uvažujte o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je vaše opravdová hlava a vy jste jeden z jeho údů. On je pro vás tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je vaše: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máte jich užívat, jako by byly vaše vlastní k tomu, abyste sloužili Bohu, jej chválili, milovali a oslavovali. A vy zase jste pro něho tím, čím jsou údy pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všeho, co je ve vás, k službě a oslavě svého Otce."13

2030
Křesťan uskutečňuje své povolání v církvi ve společenství se všemi pokřtěnými. Od církve přijímá Boží slovo, v němž jsou obsaženy jednotlivé články učení "Kristova zákona" (Gal 6,2). Od církve dostává milost svátostí, které jej posilují na "cestě". Církev mu dává příklad svatosti; její vzor a pramen poznává v nejsvětější Panně Marii; svatost poznává v ryzím svědectví těch, kteří ji žijí; objevuje ji v duchovní tradici a v dlouhých dějinách světců, kteří žili před ním a jejichž památka se v liturgii podle církevního kalendáře slaví.